Navigace

 

Czech point

Rozpočet

klikr

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 11. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno, místy mlhy nebo zataženo nízkou oblačností. Denní teploty 8 až 12°C, při nízké oblačnosti kolem 5 až 9°C. Noční teploty 5 až 1°C.

Přehrát/Zastavit Další

 

mikroregion Kostelecko

 

logo VP

 

logo Region Haná

 

rodina je OK

 


Kozí farma Rozinka
kozí pastva

rozinka.wz.cz/

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Obsah

POHLEDY DO MINULOSTI ČELECHOVIC NA HANÉ

 

 

Motto:

čelechovice na hané„PRIMA LEX HISTORIAE EST,

NE QUID FALSI DICERE AUDEAT“

„Prvním zákonem historie je,

aby se neodvážila tvrdit nic nepravdivého“

Cicero


Úvod

Vážení čtenáři, dostáváte do rukou text, jehož obsah vás jen ve stručnosti seznámí s historickým vývojem Čelechovic, Kaple a Studence, některých významných institucí a organizací, které podstatně ovlivňovaly život v obci, a s významnými stavbami a objekty na území obce.
Hned na začátku je nutno zdůraznit, že nepodává vyčerpávající a ucelené informace o naší obci. Zpracování takové komplexní publikace se musí v budoucnu ujat celý kolektiv autorů, kteří budou mít k dispozici další potřebné podklady a dostatečný časový prostor.

Vydání této publikace při příležitosti svěcení obecních symbolů umožní, aby občané Čelechovic na Hané, rodáci a ostatní přátelé a návštěvníci obce získali základní orientaci v minulosti obce. Rozsah publikace, který byl zvolen, nedovolil podrobnější pojednání o jednotlivých záležitostech. Pokud by měl čtenář zájem o podrobnější informace, může čerpat z použité literatury a historických dokumentů, jejichž přehled je uveden v závěru.

S myšlenkou zpracovat text o historii Čelechovic, Kaple a Studence přišli členové obecního zastupitelstva na počátku roku 2001. Od té doby probíhá usilovné vyhledávání a studium potřebných podkladů, neustálé ověřování zjištěných údajů a získání dalších spolupracovníků, zejména odborníků, pro zpracování některých kapitol. Všichni, kteří byli o to požádáni, projevili velký zájem pomáhat a zpracováním specifických témat přispět k vyšší odborné úrovni publikace. Patří jim všem poděkování.

Hned první kapitoly, pojednávající o čelechovickém devonu a o geologii Velkého Kosíře, velmi ochotně zpracovala paní RNDr. Vladimíra Jašková z Muzea Prostějovska. Stejný zájem a ochotu projevila paní PhDr. Alena Prudká, která přispěla do publikace kapitolou o pravěkém osídlení. Nejnáročnější problematiku, týkající se historie Čelechovic a Studence, zpracovala PhDr. Ludmila Grůzová. To jsou nejvýznamnější spoluautoři publikace.

Poděkování za pomoc, kterou poskytl hned v počátcích přípravy této publikace, si zaslouží pan Miloš Peterka. Má bohaté zkušenosti se zpracováním podobných textů a velmi cenné byly jeho rady a návody, jak se orientovat ve spletitosti informací.

Dále si vážím práce paní Adély Mayerové, současné kronikářky obce, kterou ze všech kronikářů naší obce považuji za nejlepší. Abych mohl psát o Čelechovicích, musel jsem kromě různých dokumentů uložených v okresním archivu , odborných publikací významných historiků, historických zápisů a protokolů, školních a rodinných kronik, prostudovat celou obecní kroniku, jejíž první kniha, Pamětní kniha obce, psaná do roku 1968, je uložena v okresním archivu a druhá kniha je na OÚ v Čelechovicích na Hané a pravidelně do ní zapisuje kronikářka paní Adéla Mayerová. Čtení jejich záznamů v obecní kronice poskytuje nejen potřebné informace o událostech v obci v určitém období, ale hlavně velmi příjemný estetický zážitek.

S ochotou a porozuměním jsem se setkal na Farním úřadě v Kostelci na Hané. Páter Petr Hrubiš rád poskytl dostupné informace o církevních památkách a projevil velký zájem o celou práci spojenou se zpracováním publikace.

Okresní archiv v Prostějově, sídlící v nových prostorách v Třebízského ulici, poskytuje všem zájemcům o studium uložených archivních materiálů velmi příznivé podmínky spojené s ochotou pracovníků archivu a vybaveností místností ke studiu.

Poděkování náleží všem občanům, zejména zástupcům společenských organizací, kteří svými informacemi a písemnostmi přispěli ke zpracování některých kapitol.

Duben 2002

Ing. Jiří Sedláček

Znak a prapor obce Čelechovice na Hané

Návrh znaku a praporu zhotovil pan Jiří Louda z Olomouce.

 

Popis znaku:

V zeleno – stříbrně polceném štítě pod červenou hlavou se třemi stříbrnými klíny (obrácenými kužely), vpravo stříbrná radlice ostřím doprava a vlevo černý trilobit.

Popis praporu:

List tvoří tři svislé pruhy v poměru 1: 1 : 1, červený, zelený a bílý. V žerďovém pruhu tři bílé kužele s hroty u žerdi a základnami na dělící čáře, ve středním bílá radlice ostřím k žerdi a v bílém černý trilobit.

Zdůvodnění:

Čelechovice na Hané je obec skládající se ze tří částí: vlastních Čelechovic, přilehlého Studence a o něco vzdálenější Kaple. Toto spojení tří obcí v jeden administrativní celek vyjadřuje hlava navrženého znaku, v níž jsou tři kužele. Tato hlava štítu zároveň připomíná dávnou historii Studence, který v první polovině12. století patřil olomoucké diecézii, jejímž znakem je šest takových kuželů v červeném poli.

Vlastní Čelechovice symbolizuje radlice v zeleném poli jako symbol zemědělství. Tento symbol je převzat ze staré pečeti obce.

Trilobit v heraldicky levé části štítu zastupuje Kapli, jejíž okolí je bohaté na zkameněliny v devonských vápencích, mimo jiné právě i charakteristické trilobity. Stříbrné (bílé) pole, v němž trilobit leží, představuje ony vápence.

Slovo starosty

Vážení čtenáři,

dostáváte do rukou publikaci, na jejíchž stránkách jsme se snažili poskytnout co nejširší informace o naší obci a zároveň podat stručný historický pohled na obec Čelechovice na Hané, k níž patří místní části Studenec a Čelechovická Kaple.

V historických dokumentech a kronikách jsou nejdříve písemné zmínky o Studenci a to v roce 1131 a teprve za více jak 200 let se objevují první zmínky o Čelechovicích, které náležely českému králi Janu Lucemburskému.

Čtěme proto následující řádky s úctou k těm, kteří v Čelechovicích na Hané žili, pracovali a přetvářeli obec až do dnešní podoby, mnohdy za velmi těžkých podmínek. Ať v nás vzbudí tato publikace pocit hrdosti, že i my jsme součástí předlouhého řetězce událostí. A také pocit nutnosti pokračovat v díle našich předků ku prospěchu nás všech i našich potomků.

V současné době jsme zodpovědni za veškeré dění v obci, musíme tedy dbát o její neustálý rozvoj a o všechny tradice v ní. Nezapomeňme, že hodnoty námi postupně budované budou užívány našimi nástupci. Je proto i naší povinností vychovávat ty, kteří přijdou po nás, zapojit je do průběhu událostí a vštěpit jim pocit nutnosti pokračovat v díle našich předchůdců ku prospěchu nás všech i našich potomků. Dbejme o neustálý rozvoj naší obce s pocitem odpovědnosti.

V tomto almanachu je zachyceno široké spektrum událostí od historického vzniku, který pokračoval vývojem po několik staletí až do dnešní doby. Přesto nebylo zdaleka možné obsáhnout veškeré dění, historické události a dějiny obce i život obyvatel. To vše je podrobněji popsáno v kronikách a archivních záznamech.

Vyslovuji přání, aby současné a budoucí dění důstojně navazovalo na činnost a životy našich předků, abychom dokázali společně uchovat všechno to, co nám předchozí generace přinesly a aby se v naší obci zachovaly všechny dobré staré zvyky a kultura pro ty, kteří je předají dál.

Duben 2002 
Ing. Zdeněk Dokulil – starosta obce

Zeměpisná charakteristika

Obec Čelechovice na Hané tvoří s osadami Kaple Studenec jeden politický a hospodářský celek. Rozkládá se v poměrně členitém terénu v blízkosti hanácké hory Kosíře, který má nadmořskou výšku 442 m. Celková výměra obce Čelechovice na Hané je 727 ha a je tvořena katastrem Čelechovice s 524 ha a katastrem Studenec s 203 ha. Leží v nadmořské výšce asi od 230 m do 318 m (Štěrky).

Čelechovice na Hané jsou hanácká vesnice ležící asi 6 km severně od okresního města Prostějova. Střed obce tvoří náves s budovou obecního úřadu, starou školou a kapličkou, západním směrem je střed obce ukončen „bránou“. Od středu obce se rozbíhají na všechny strany ulice s přízemními nebo jednopatrovými domy.

mapaAsi 1 km od středu obce východním směrem se nachází osada Studenec, která měla do sloučení s Čelechovicemi v roce 1950 úplně samostatný vývoj a starší historii. Většina domů ve Studenci stojí kolem silnice, která za vesnicí směřuje na Olšany. Uprostřed vesnice je kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1923.

Asi 2 km severně od Čelechovic leží osada Kaple, jejíž založení a historický vývoj úzce souvisí s historickým vývojem Čelechovic. Domy na Kapli většinou lemují hlavní cestu procházející vesnicí. Na rozcestí u kapličky se ještě rozbíhají uličky s menším počtem domů směrem k železniční zastávce a ke Kosíři.

V Čelechovicích je základní škola pro 1. – 9. ročník, zdravotní středisko, pošta, železniční stanice a železniční zastávka na Kapli a několik zastávek autobusových linek. V nížinné části území je velmi úrodná půda.S narůstající nadmořskou výškou se její úrodnost snižuje.

Oblast, ve které leží Čelechovice na Hané, náleží do Hornomoravského úvalu sousedícího s Drahanskou vrchovinou. Velký Kosíř patří do Zábřežské vrchoviny.

 

Počet obyvatel byl k 31. 12. 2000 (podle údajů v obecní kronice) celkem 1185 z toho 602 žen a 583 mužů. Z celého počtu 1185 žilo v Čelechovicích 879 obyvatel, na Kapli 153 obyvatel, ve Studenci 153 obyvatel. Na konci roku 2001 žilo v Čelechovicích na Hané 1195 obyvatel.

Čelechovický devon

DevonLokalita Čelechovice na Hané patří k nejvýznamnějším a zkamenělinami nejbohatším paleontologickým lokalitám naší republiky. Čelechovický devon, odkrytý v řadě dnes již zarostlých a opuštěných lomů a výchozů mezi Čelechovicemi na Hané, Kaplí a Slatinkami, řadíme k mělkovodnímu vápencovému vývoji devonu. Devonský útvar na Moravě se vynořuje z třetihorních a čtvrtohorních sedimentů v podobě četných malých ostrůvků nejen u Čelechovic, ale i u Grygova a mezi Hněvotínem a Žerůvkami. Na okrese Prostějov známe kromě čelechovického devonu ještě devon konicko-mladečský a devon u Stínavy a Ptení .

Čelechovický devon řadíme k mělkovodnímu vývoji typu Moravského krasu s převahou vápenců. V období devonu (před 350 mil. let) došlo na Moravě k rozsáhlé záplavě, přičemž od severu postupující moře zaplavilo nejprve oblast Jeseníků a střední části Drahanské vrchoviny včetně západního Prostějovska (Konicko, okolí Stínavy). Východní část okresu (Čelechovice), Přerovsko i Moravský kras byly zaplaveny později, až ve středním devonu (stupeň givet).

Lokalita Čelechovice na Hané proslula především bohatstvím a velmi dobrým zachováním pozůstatků prvohorní mořské fauny, která zahrnuje zástupce všech tehdy existujících živočišných kmenů. Největší množství zkamenělin je soustředěno v tzv. červených vrstvách.Devon 2

Jedná se o tmavě šedé jemnozrnné bituminózní vápence s vložkami pestrých (červenofialových a nazelenalých) slínovců. K nejdůležitějším zkamenělinám patří deskovití, hlízovití a větvičkovití tabulátní koráli, rugosní koráli, bochníkovité i korovité trsy stromatopor (zcela vymřelá skupina láčkovců), nenápadné kolonie mechovek, drobné schránky ramenonožců, fragmenty ramen, stonků a vzácně kalichy lilijic a velmi hojné schránky drobných korýšů (ostrakodů). Pozoruhodnou zkamenělinou čelechovického devonu je kornoutovitý korál připomínající pantoflíček Calceola sandalina, který byl proti vnikání kalu opatřen víčkem. Atraktivní součástí zdejšího společestva organismů byli i trilobiti, např.druhy Schizoproetus celechovicensis, Dechenella rittbergensis a vzácné Scutellum flabeliferum s vějířovitým ocasním štítem.

Příčinu nezvyklého nahromadění devonské fauny v čelechovických vápencích, nemající obdobu v moravském paleozoiku, je nutné hledat ve velmi příznivých životních podmínkách tehdejšího mělkého, teplého, dobře prokysličeného tropického moře.

Historie výzkumů čelechovického devonu je neobyčejně bohatá. Již od poloviny minulého století se tato lokalita stala středem zájmu domácích i zahraničních odborníků - geologů a paleontologů, ale i amatérských přírodovědců a sběratelů. K nejdůležitějším studiím patří práce R. Kettnera, M. Remeše, M. Kettnerové, M. Pradáčové, F. Ficnera, F. Smyčky, V. Havlíčka, B. Koverdynského a V. Pokorného.

I v současné době se problematice devonu na Moravě věnuje celá řada odborníků z různých geologických pracovišť celé republiky s cílem přispět k lepšímu poznání této jedinečné geologické lokality a uchovat ji pro poučení dalších generací. Také proto byla v roce 1974 v katastru obce Čelechovice na Hané vyhlášena 2 chráněná území - Růžičkův lom a západní část Státního lomu.

Geologie Velkého Kosíře

KosířVrch Velký Kosíř je morfologicky velmi výrazný prvek v rovinaté krajině Hané. Má od západu k východu protáhlý kosovitý tvar (relativní výška nad krajinou u Prostějova je asi 220 m). Geograficky spadá Velký Kosíř do oblasti Zábřežské vrchoviny, geologicky ho řadíme ke kulmu Drahanské vrchoviny. Kulmské usazeniny jsou svědectvím další mořské záplavy, která postihla Prostějovsko v období karbonu (asi před 300 mil. let). Zvýšený neklid v oblasti vyvolaný variským vrásněním se nápadně odráží v charakteru spodnokarbonských usazenin, prakticky zde chybějí vápence a zcela převládají písčité břidlice, droby a slepence.

Prostějovsko nebylo postiženo nejstaršími fázemi tohoto horotvorného procesu, takže uloženiny spodního karbonu leží většinou souhlasně na devonu. Na rozdíl od devonu bylo do mořské pánve v období karbonu z blízkých zvedajících se a vrásněných pevnin přinášeno množství úlomkovitého materiálu, který se v intenzivně klesající mořské pánvi usazoval ve velkých mocnostech.

Tento vývoj spodního karbonu s převahou břidlic a drob označujeme jako kulm. Charakteristickým rysem kulmských uloženin je i tzv. flyšový ráz daný tím, že se rychle a přitom opakovaně (rytmicky) střídají hrubozrnnější a jemnozrnnější vrstvy, což bylo způsobeno změnami v charakteru přinášeného materiálu.

Podle J. Dvořáka (1964) se souvrství v kulmském vývoji na Drahanské vrchovině rozpadají do dvou velkých komplexů. Spodní komplex (souvrství protivanovské) se skládá z drob a břidlic (slepence se vyskytují pouze ojediněle), svrchní komplex (souvrství myslejovické) zahrnuje kromě drob a břidlic i slepence. Z myslejovického souvrství jmenujme alespoň facii drob kosířských, popisovaných z velkého opuštěného lomu na jižním úpatí Velkého Kosíře u Stařechovic. Jedná se o středně až hrubě zrnité lavicovité droby, místy s hojnými vložkami slepenců.

Neklidné poměry v spodnokarbonském moři nebyly příznivé pro rozvoj živočišstva. Poněkud častější jsou nálezy dno obývajích živočichů v nejnižších vrstvách kulmských hornin. Sem můžeme přiřadit i I. Chlupáčem (1969) popisovanou spodnokarbonskou trilobitovou faunu ze siltových břidlic od Čelechovic na Hané. Nejhojnějším druhem je trilobit Spiniboleolgae Chlupáč, 1966.

Poněkud častěji nalézáme v kulmských vrstvách úlomky tehdejších suchozemských rostlin splavených do moře. Většinou jde o primitivní přesličky, plavuně a vzácněji i kapradiny.

Variské vrásnění se na Prostějovsku projevilo teprve po uložení mohutných vrstev spodnokarbonských hornin, kdy moře ustoupilo a vrstvy devonu i kulmu byly společně zvrásněny a následně porušeny systémem zlomů. Konečnou podobu získal Velký Kosíř vlivem pliocenní a kvarterní tektoniky, kdy došlo k rozpadu kry Hornomoravského úvalu a vytvoření hrástě Velkého Kosíře.

Pravěké osídlení

Katastr Čelechovic na Hané leží ve staré sídelní oblasti v blízkosti Kosíře, v prostoru, který byl po celý pravěk poměrně hustě osídlen. Dominantní Kosíř přitahoval již před více než třiceti tisíci lety mladopaleolitické lovecké skupiny, po jejichž pobytu se na jeho svazích i v okolí nacházejí stopy v podobě kamenných štípaných nástrojů. O hojnosti lovné zvěře v tomto prostoru svědčí mimo jiné i čelechovické nálezy kostí medvědích, koňských a mamutích.

Nejstarší zemědělci, kteří se v našich krajích objevili v 6. tisíciletí př. n. l., kolonizovali úrodné sprašové polohy, na nichž zakládali trvalejší osady a u nich pak obdělávali pole k pěstování kulturních plodin (především několika druhů pšenice a později i ječmene, prosa, konopí, lnu, luštěnin) a chovali dobytek (největší užitek přinášely kozy a ovce, chován byl i skot). Vyráběli keramiku a zlomky hliněných nádob s charakteristickou výzdobou jsou vedle kamenných broušených a štípaných nástrojů či jejich zlomků nejčastějším nálezem na místě zemědělských vesnic. V čelechovickém katastru jsou stopy po osídlení nositelů kultury s lineární keramikou zachyceny např. v poloze U Plachého mlýna nebo v Kalvách. V blízkosti Čelechovic, především v okolí Kostelce na Hané, zanechal bohaté památky na svůj pobyt i lid s moravskou malovanou keramikou. Sídlištní objekty poskytly hojnost keramiky, zlomky charakteristických nádob, někdy zdobených i malbou, drobnou hliněnou plastiku, kamenné nástroje.

V pozdní době kamenné – eneolitu ve 4. a 3. tisíciletí př. n. l. bylo okolí Kosíře, a tedy i katastr současných Čelechovic na Hané, opět hustě osídleno, o čemž svědčí řada sídlišť i pohřebišť. Do staršího a středního eneolitu se hlásí významná mohylová pohřebiště s kostrovými a žárovými pohřby (s keramikou kultury nálevkovitých pohárů a kanelovanou) na Kosíři nad Čelechovicemi, Kaplí a Slatinkami. Mladšímu eneolitu, kultuře s keramikou šňůrovou, náleží hrobový nález z čelechovického písečníku. V závěru tohoto období po sobě zanechal výrazné stopy lid s keramikou zvoncových pohárů. Kromě menších nálezů v okolí bylo objeveno pohřebiště této kultury v prostoru železniční trati na Olomouc.

Počátek doby bronzové kolem roku 2000 př. n. l. charakterizovaný kulturou únětickou navázal na předchozí vývoj. Stopy únětického osídlení byly zachyceny u cukrovaru a v poloze U Plachého mlýna.

Plné využití technologie výroby bronzu se postupně vyvíjelo a k největšímu rozmachu metalurgie bronzu došlo až v mladší a pozdní době bronzové, v období 1200 – 750 let př. n. l. Střední Morava byla součástí rozsáhlého území osídleného komplexem lidu lužických popelnicových polí. Hustá síť osad a žárových pohřebišť z jednotlivých vývojových stupňů této kultury – lužického, slezského a platěnického (ten náleží již starší době železné – halštatské v 8. a 7. stol. př. n. l.) – je zachycena i v okolí Kosíře. Nejvýznamnější sídliště se rozkládala v polohách Kalvy, Buničky, Spodní díly. Záhumenky, stopy osídlení byly zachyceny v hliníku, v areálu zemědělského družstva. K těmto nálezům přistupují i zachycené části pohřebišť s žárovými hroby vybavenými keramickými nádobami, bronzovými ozdobami a předměty z osobní výbavy zemřelých v polohách U Plachého mlýna a v Padělkách.

Mladší doba železná – laténská – s sebou přinesla mnoho změn hospodářských i společenských. Nově příchozí Keltové, kteří od poloviny 5. stol. př. n. l. začali osídlovat Moravu, zprostředkovali středoevropskému prostředí řadu kulturních výdobytků, technický pokrok v řemeslné výrobě, dokonalejší postupy v zemědělství. S pokročilou společenskou organizací souviselo budování aglomerací městského charakteru (oppid) ve 2. stol. př. n. l. Osídlení regionu ovlivnila blízkost oppida Starého Hradiska i existence obchodních cest vedoucích Pomoravím. V katastru Čelechovic n. H. bylo objeveno laténské pohřebiště při stavbě železniční trati, nejstarší nálezy byly učiněny již v 80. letech 19. století. Z hrobů se dochovaly kromě keramických nádob i bronzové náramky, bronzové a železné spony, železné součásti kování, kopí a fragment meče.

Počáteční čtyři století 1. tisíciletí jsou nazývána dobou římskou a jsou spojena s pohybem germánských kmenů na našem území. Památky na toto období známe spíše z okolních katastrů, především z okolí Kostelce n. H., kde bylo kromě pozůstatků sídlišť objeveno i rozsáhlé žárové pohřebiště z mladší doby římské.

Z období 5. až 6. stol., z doby stěhování národů, jsou archeologické památky z okolí Čelechovic sporé. Ženský kostrový hrob, vybavený stříbrnou sponou ze Studence, však patří k mimořádným nálezům.

Významné archeologické nálezy z katastru Čelechovic doplňuje i slovanské pohřebiště z polohy Stráž. Kostrové hroby vybavené keramikou zde byly nacházeny již od konce 19. století.

Zdejší region, archeologicky velmi bohatý, k sobě vždy přitahoval pozornost archeologů profesionálů i amatérů. Z těch, kteří se nejvíce zasloužili o poznání pravěkého vývoje regionu, je třeba připomenout především I. L. Červinku, Antonína Gottwalda, Karla Dobeše, P. Karla Loníčka, Jana Janáska, Josefa Skutila, Jana Šrota. Díky jejich úsilí a také díky práci současných archeologů se mozaika našich znalostí o nejstarších dějinách regionu stále doplňuje.

Historie Čelechovic

V dávné minulosti, ještě předtím, než se objevily první písemné zmínky o Čelechovicích, byla tato vesnice zeměpanským majetkem náležejícím českým králům. První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1315, kdy král Jan Lucemburský dal za 100 hřiven grošů do zástavy šlechtici Fridušovi z Linavy sedm lánů v Čelechovicích a Chudenský mlýn (dnešní Plachý mlýn). V roce 1321 vyplatil tuto zástavu od Friduše z Linavy majitel plumlovského hradu Vok I. z Kravař a převzal od krále držbu vyplaceného majetku do svých rukou, zřejmě opět jako zástavu. Další osudy této části vesnice jsou nejasné. Nemáme žádné doklady, že by byla někdy králem ze zástavy vykoupena, ale nebyla ani připojena k plumlovskému panství Kravařů.

Podle pozdějších zpráv patřil nějaký majetek v Čelechovicích také ženskému augustiniánskému klášteru sv. Jakuba v Olomouci a plumlovští páni nad ním získali opravu - to znamená právní ochranu, z kterou pobírali jisté poplatky. Po vymření mužské linie Kravařů v roce 1466 spadla oprava na panovníka, ale král Vladislav Jagellonský ji v roce 1492 potvrdil kravařským dědicům.

Část Čelechovic vlastnila ve 14. století drobná šlechta. V roce 1358 je tu zmiňován dvůr, který patřil Bětě z Čelčic. V roce 1371 vlastnil dvůr, k němuž náleželo sedm čtvrtlánových usedlostí a tři podsedky (tzn. domky bez polí), zemanský rod užívající přídomku „z Čelechovic“. Rod měl ve znaku turnajový šraňk a jeho posledním příslušníkem byl Mikuláš Cigán z Čelechovic (1437 - 1464), proslulý mnoha majetkovými transakcemi a spory.

V polovině 15. století, poznamenaného husitskými a česko-uherskými válkami, které vnesly do majetkového vlastnictví značné zmatky, se znovu setkáváme s částí Čelechovic, k níž patřil Chudenský mlýn. Roku 1446 vyměnil Jiří z Kravař alodní dvůr v Čelechovicích s poddanými a půlkou Chudenského mlýna za majetek v Kostelci, ponechal si však u Čelechovic rybník, který byl ještě v 17. století uváděn jako součást plumlovského panství. Alodní dvůr získal někdy před rokem 1490 po řadě sporů Jiří Nosek z Hostěrádek. Druhý čelechovický dvůr, který byl kdysi majetkem zemanů z Čelechovic, se roku 1464 nacházel v rukou Čeňka z Pulic. Po jeho smrti jej koupil od Čeňkových dcer Anny a Doroty také Jiří Nosek z Hostěrádek. Ten roku 1493 prodal svůj původní dvůr s dvěma lány rolí na purkrecht (poddanský statek) a hospodařil pak na dvoře Pulických do roku 1500, kdy prodal celou vesnici olomouckému klášteru sv. Kláry.

V listině o prodeji se hovoří o tom, že Čelechovice byly od starodávna manstvím plumlovského hradu, pro toto tvrzení však není v předchozích pramenech žádný doklad. Tehdejší majitel plumlovského panství Vilém z Pernštejna dal v listině k prodeji souhlas a zároveň se nechal od kláštera přijmout za opravního pána vesnice. Čelechovičtí poddaní za opravu odváděli na Plumlov ročně 56 měřic ovsa.

Pod vládou kláštera nastalo nové období v dějinách Čelechovic. Staly se centrem roztříštěného klášterního statku, k němuž patřily ještě vesnice Dubany, Křelov, Lazce a Třebčín. Čelechovice se dostaly do církevního majetku v době reformace, kdy v zemi převažovalo nekatolické náboženství a kláštery se vesměs nacházely v úpadku. V klášteře klarisek zůstala na příklad roku 1541 pouze abatyše a nové jeptišky musely přijít až ze Slovenska od Trnavy. V řádu vládla nekázeň a roku 1582 si abatyše stěžovala na nepořádky biskupu Stanislavu Pavlovskému. Biskup opakovaně nabádal abatyši a řádového dozorce, aby klášter přivedli k pořádku. Situace využívali přirozeně také poddaní k liknavému plnění svých povinností. V roce 1621 se spolu s obyvateli Duban zdráhali vykonávat roboty na pozemcích klášterních dvorů a zemský správce, kterým byl biskup kardinál z Dietrichštejna, jim přísně naporučil, aby řádně robotovali.

AlmanachZa třicetileté války utekly jeptišky před Švédy do Brna a do Opavy. Také část čelechovických poddaných se rozutekla nebo byla odvlečena Švédy. Po válce bylo z 35 usedlostí v Čelechovicích 14 opuštěných, ale poměrně brzy našly většinou nové majitele. Druhá polovina 17. století přinesla konsolidaci jak do života kláštera, tak do hospodaření na jeho statcích. V Čelechovicích vybudovaly klarisky v sousedství dvora pivovar a panský dům, kde sídlila správa panství rozšířeného o jehličnaté lesy u Seče a listnatý Hynkovský les. V roce 1757 přikoupil klášter ještě statky Ptení a Suchdol. Ve svých vesnicích budovaly jeptišky nové církevní objekty v barokním slohu, v Čelechovicích byla postavena nová kaple na návsi, socha sv. Jana Nepomuckého u pivovaru a dva kříže. Na návrší nad Čelechovicemi byla vystavěna další kaple, kolem níž později vznikla osada Kaple.

Čelechovický dvůr měl v polovině 18. století 386 měřic orné půdy a k tomu velké louky. Pozemky obdělávali obyvatelé 33 poddanských usedlostí. Každý z 18 místních sedláků jezdil na robotu tři dny v týdnu s dvěma koňmi a každý z 15 chalupníků vysílal na robotu po tři dny v týdnu jednoho člověka. Kromě toho obhospodařovali poddaní téměř 800 měřic vlastní orné půdy.

Za panování císaře Josefa II. byl klášter dne 29. ledna 1782 zrušen. Klášterní majetek byl oceněn, svěřen do správy Náboženského fondu a začleněn do velkého komplexu rovněž zrušeného kláštera v Hradisku u Olomouce. Po zrušení kláštera byly jeho dvory rozparcelovány a pozemky čelechovického dvora byly v roce 1789 zčásti rozděleny mezi místní chalupníky a domkáře a zčásti využity k založení nové osady Rittberg - dnešní Kaple. Zároveň se dosavadní roboty poddaných přeměnily na peněžité platy.

V roce 1825 koupil panství zrušeného kláštera sv. Kláry od státní komise pro dražbu statků za 60 250 zlatých Filip Ludvík, hrabě ze Saint-Genois. Tento šlechtický rod pocházející z Belgie se stal posledním majitelem Čelechovic, do jejichž dějin se zapsal založením jednoho z prvních cukrovarů na Moravě.

Roku 1848 byly za finanční náhradu zrušeny veškeré robotní a poddanské povinnosti a tak skončila závislost obyvatel Čelechovic na vrchnosti. Bývalý vrchnostenský velkostatek se stal pouhým hospodářským podnikem, poddaní se změnili na svobodné občany a politická, berní a soudní správa byla přenesena na nově zřízené státní úřady.

Vznik a historický vývoj Kaple

KapleVětšinou je v historických dokumentech uváděno, že Kaple jako osada byla založena roku 1789 po rozparcelování tamní části čelechovského panského dvora. Pozemková kniha v Prostějově připomíná na Kapli hospodu a kovárnu již v roce 1777 a čilý stavební ruch tam začal roku 1784.

Osada Kaple má svůj název podle kaple, která tam stála na pozemcích kláštera sv. Kláry v Olomouci již někdy v 17. století. Na počátku 18. století byla kaple zpustlá a nebyla využívaná pro bohoslužby. Po zvelebení řádu sv. Kláry po roce 1700 její představitelky usilovaly rovněž o zvelebení, zvětšení, dostavění a patřičné vybavení této kaple. Až v roce 1727 za abatyše Leopoldiny ustanovila konzistoř dne 27. 2. 1727 kaplana. Konání mše v neděli a ve dnech svátků nebylo povoleno. Mše o svátcích se mohla sloužit jen v den založení kaple o svátku P. Marie. V neděli a ve svátky se povolovaly mše jen při zavřených dveřích a žádný nesměl být do kaple vpuštěn. Kaplan byl podřízen kostelecké faře, a faráři v Kostelci a ve Smržicích tak vyžadovali, aby se občané z Čelechovic zúčastňovali nedělních bohoslužeb jen v kosteleckém a smržickém kostele. Kaplan dostával plat 3 ½ zlatého tehdejší měny týdně. Musel však odvádět třetinu obětních darů faráři v Kostelci. Pro kaplana bylo postaveno obydlí - kaplanka, která dosud stojí a říká se jí fara. V této době tam byla postavena i hospoda. V záznamech, pocházejících z této doby, se píše, že čelechovičtí hospodáři vždy po vykonané práci na poli ve všední dny spěchali na mši do kaple a po bohoslužbách se všichni sešli v hospodě. Později byly povoleny mše s krátkým kázáním i v neděli, ale až od 11 hodin dopoledne. Čelechovičtí občané vyšli v neděli dopoledne na mši, pak tam zůstali v hospodě a až pozdě večer se vraceli domů do Čelechovic.

Kostelečtí faráři to neradi viděli. Kaple nebyla udržovaná, chátrala a po zrušení kláštera sv. Káry v roce 1782 byla roku 1788 odsvěcena a rozebrána. Obraz P. Marie zdobí hlavní oltář kostela v Kostelci na Hané a do Kostelce se dostala i vyřezávaná zpovědnice. Stavebního materiálu z rozbourané kaple bylo později, v letech 1805 - 1807, použito při stavbě kostela v Dubanech. Fara - kaplanka byla roku 1789 prodána soukromníkovi. Na pozemcích rozděleného čelechovického dvora vznikla v roce 1789 osada zvaná „Rittberg“ - Čelechovická Kaple čítající v té době 10 domků s 57 obyvateli. V roce 1834 žilo již v 15 domech (včetně hostince) 77 lidí a v roce 1869 vzrostl tento počet na 134 obyvatel.

Pozornost si na Kapli zaslouží studna, ze které se do roku 1924 čerpala voda rumpálem, opatřeným kolem a dřevěnou budkou. V roce 1924 byl rumpál nahrazen železnou pumpou firmy Sigmund z Lutína. Celkový náklad na její pořízení činil 3 000,- Kč, z čehož polovinu hradila obec a polovinu občané Kaple. V témže roce se při úpravě návsi na Kapli narazilo na základy kaple, která tam v 18. století stávala. Byl podle nich zhotoven plán kaple a údajně je uložen v obecním archivu.

Veškeré dění na Kapli od jejího vzniku bylo a stále je úzce spojeno s děním v Čelechovicích. Jedná se například o volby, účast v kulturních a společenských organizacích a veškerém hospodářském a politickém životě obce.

Z historie Studence

StudenecPrvní dochovaná písemná zmínka o Studenci pochází z roku 1141, kdy se uvádí, že olomoucká metropolitní kapitula vlastní ve Studenci tři popluží. Po polovině 13. století se podle závěti domského děkana Heidolfa, schválené roku 1274 olomouckým biskupem Brunem, stal kapitulní majetek ve Studenci prebendou nově zřízeného vikářství, to znamená, že příjmy ze zdejších poddaných patřily od té doby až do roku 1848 kapitulnímu vikáři.

Kapitula vlastnila větší část vesnice, menší část Studence, tvořená dvorem s třemi poddanými, patřila ve 14. století drobné hanácké šlechtě, která se rychle střídala a měla často blízké vztahy k majitelům sousedních Čelechovic. Po husitském období se stal dvůr ve Studenci předmětem vleklých sporů několika šlechtických rodin, z nichž vyšel vítězně majitel části Čelechovic Čeněk z Pulic, jemuž byl dvůr v roce 1481 zaknihován v zemských deskách. Jeho dcera Dorota se zapsala do dějin Studence tím, že roku 1498 přenechala svým zdejším poddaným odúmrť, to znamená právo svobodně odkazovat svůj majetek, který dříve při úmrtí majitele bez přímých potomků připadal vrchnosti. V roce 1521 dala právo na odúmrť svým poddaným také kapitula.

V roce 1531 koupil dvůr ve Studenci královský sekretář Jiří Žabka z Limberka, který jej zrušil a rozdělil na pět poddanských usedlostí. Jeden z dalších majitelů Martin ze Stvolové přeměnil listinou z roku 1539 roboty a naturální dávky svých pěti sedláků na roční peněžitý plat. Ke konci 16. století získala i tento díl olomoucká kapitula a vesnice se stala jedním správním celkem.

Kapitula zřídila v roce 1623 ve Studenci znovu dvůr, k němuž patřilo 127 měřic orné půdy (asi 25 ha) a poddaní ji museli obdělávat robotní prací. Sedláci robotovali tři dny v týdnu se třemi koňmi, chalupníci posílali jednoho člověka na pěší robotu po tři dny v týdnu a domkaři jednoho člověka na jeden den v týdnu. Kromě toho platili obyvatelé vikářovi ze svých gruntů činži a obec mu odváděla naturální dávky pšenice, ovsa, kuřat a vajec a dávala různé platy, např. za obnovu rady, za posvícení a podobně. V roce 1834 byla robota přeměněna poddaným na peněžitý plat a dvůr kapitula pronajímala.

V roce 1848 byly za finanční náhradu zrušeny všechny poddanské povinnosti a právní vztahy k vrchnosti. Obyvatelé Studence se stali plnoprávnými občany a nabyli plné vlastnictví k majetku, který dosud užívali. Kapitule zbyl ve Studenci pouze dvůr, který jí patří dodnes.

Studenec se stal po roce 1848 samostatnou obcí spravovanou voleným obecním výborem v čele se starostou, od roku 1945 místním národním výborem. Politicky zde měla za první republiky nejsilnější pozici strana agrární, ve volbách v roce 1946 zvítězila strana sociálně demokratická.

Funkci starosty zastávali:

1904 – 1911 František Opletal

1911 – 1919 František Přikryl

1919 – 1922 František Řezníček

1922 – 1932 Rudolf Chytil

1932 – 1945 Jindřich Řezníček

V čele MNV stáli jako předsedové:

1945 – 1946 František Rolenc

1946 – 1950 Otakar Bekárek

 

V roce 1950 bylo rozhodnuto o sloučení obce Studence s Čelechovicemi a od 1. 1. 1951 tvoří tyto vesnice jeden politický a hospodářský celek s názvem Čelechovice na Hané. Studenec však zůstal samostatným katastrálním územím s výměrou 203 ha.

Studenec vznikl jako osada ulicového typu v údolí podél cesty od Kostelce do Olomouce. Tato poloha dala vesnici původní název Studendol, doložený v letech 1141 až 1350, který se v německé podobě Studenthal užíval ještě koncem 16. století. Z této doby máme také nejstarší údaje o velikosti vesnice, kde se tehdy nacházelo asi 20 usedlostí. V roce 1656 tu bylo napočítáno devět selských gruntů, pět chalup a šest domků bez polí. Počet zemědělských hospodářství se až do poloviny 20. století nezměnil, ale od 18. století se vesnice začala rozrůstat výstavbou nových domků na obecních pozemcích ve východní části. Roku 1793 měl Studenec 25 domů a v roce 1834 tu stálo už 40 domů se 173 obyvateli. V dalším období však stavební vývoj v podstatě stagnoval: v roce 1900 měla vesnice 42 domů s 266 obyvateli, v roce 1930 tu bylo 47 domů s 210 obyvateli a těsně před druhou světovou válkou dosáhl počet domů 50. V současnosti je nejvyšší číslo domu 57 a k 31. 12. 2001 žilo v osadě 154 obyvatel.

Studenci chyběly k rychlejšímu růstu výraznější podněty. Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím, občanská vybavenost se omezovala na jeden malý krámek se smíšeným zbožím a hospodu, zaměstnání poskytoval jen kapitulní dvůr se 39 ha polí a menší výrobna šamotového zboží, těžící písky v nejbližším okolí vesnice, která po roce 1948 zanikla. Roku 1923 si Studenec vystavěl kapli, v roce 1924 se vybudovala silnice do Olšan, roku 1927 byla obec elektrifikována, po sloučení s Čelechovicemi byl zřízen místní rozhlas a v 90. letech došlo k plynofikaci a výstavbě vodovodu.

Staré obecní symboly

Staré obecní symbolyPo vzoru krále a šlechty si začala nejprve města a později také vesnice pořizovat pečeti k ověření nebo bezpečnému uzavření svých písemností, případně k označení svého majetku. Nejstarší pečeti královských měst jsou známy už ze 13. století. Vesnice si začaly pořizovat své pečeti od 16. století, většina z nich však obdržela od vrchnosti právo na užívání pečeti teprve po třicetileté válce v druhé polovině 17. století. Obrazy v pečetním poli vesnických pečetí bývaly buďto odvozeny ze znaku vrchnosti nebo symbolizovaly převládající zaměstnání obyvatelstva či významnou stavbu v obci. Zatímco u měst se vyvinul většinou už ve středověku z pečetního obrazu znak a užívaly se také městské prapory, vesnice si své znaky a prapory odvozené často ze starých pečetí dávají schvalovat ve větší míře až od 70. let minulého století.

 

Čelechovice užívaly postupně dvě pečeti. Starší je známá z otisku z roku 1720 na listině ve Státním okresním archivu v Prostějově a z otisku v tereziánském katastru z roku 1750 v Zemském archivu v Brně. Na kulaté pečeti o průměru 30 mm je stojící mužská postava v selském oděvu se svatozáří kolem hlavy, která má u pasu zavěšenou tornu a v pravé ruce drží hůl. Zbytek pečetního obrazu a opis jsou na obou známých otiscích nezřetelné, snad pro opotřebovanost razidla. Na mladší pečeti, kterou si obec dala pořídit v roce 1758, je v kulatém pečetním poli opět mužská postava v selském oděvu s krátkými kalhotami a se svatozáří kolem hlavy. Ruce má sepjaté na prsou, na pravém boku má zavěšenou tornu a v pravé ruce drží dlouhou hůl. Po stranách její hlavy je umístěn letopočet 17-58. V pozadí za postavou vidíme pár koní táhnoucí pluh vedený andělem. Pečeť má průměr 31 mm a její opis mezi perlovcem a věncem zní PECZET OBCE DEDINI CZELECHOWITZ. Postava na čelechovické pečeti znázorňuje zřejmě patrona rolníků svatého Izidora, jehož atributem je právě orající anděl, a vyjadřuje typicky zemědělský charakter bohaté hanácké vesnice. Postavu svatého Izidora užívala obec Čelechovice i na obecním razítku v druhé polovině 19. století.

 

Kaple, která byla do roku 1848 chápána vrchností jako samostatná správní jednotka, užívala vlastní pečeť od roku 1800. Na její kulaté pečeti o průměru 34 mm je znázorněna budova kaple, jako nevýznamnější stavby, kolem níž vesnice na konci 18. století vznikla. Budova kaple v pečetním poli je obrácená průčelím doleva, má tři okna, na její levé štítové straně stojí vížka s latinským křížem a na opačné straně je opatřena čtyřhrannou věží s dvěma okny a rovnou střechou. Po stranách kaple stojí dva vysoké listnaté stromy, zřejmě lípy. Německý pečetní opis na pásce lemované věncem zní SIEGEL DER GEMEINDE RITTBERK 1800 (pečeť obce Rittberku 1800).

 

Pro obec Studenec jsou známy dvě pečeti, obě se shodným pečetním obrazem. V poli starší, nedatované pečeti o průměru 34 mm, užívané do poloviny 18. století, se nachází kosmo dělený španělský štít v ozdobné kartuši, v jehož horní části je doleva běžící jelen mezi dvěma jehličnatými stromy, v dolní jsou umístěny tři sestupně seřazené kužely. Opis mezi perlovcem a věncem zní PECET DEDINI STVDENCE. Nová pečeť, kterou si obec pořídila v roce 1758 stejně jako Čelechovice, byla o něco menší a měla průměr 30 mm, její pečetní obraz byl však stejný, jako na staré pečeti. Její opis mezi perlovcem a věncem zní PECET DEDINI STUDENCE 1758. Heraldicky ztvárněná studenecká pečeť vychází v dolní části štítu ze znaku olomouckého biskupství a vyjadřuje skutečnost, že vesnice patřila od 12. století kapitule při olomouckém biskupském kostele. Jelen v horní části štítu symbolizuje háj, který se v minulosti nad Studencem na východní straně rozkládal a jehož existenci dodnes připomíná název polní trati „Háj“.

Obecní samospráva Čelechovic

Do roku 1850 byl v obci ustanoven rychtář, který byl jmenován vrchností. Rychtář měl určité pravomoci při udržování pořádku v obci a zastával v obci zájmy vrchnosti. Rozepisoval a kontroloval plnění robotních povinností, měl i určitou malou soudní pravomoc, vybíral poplatky a musel se starat o sirotky v obci a jejich majetek.

S rychtářem se staral o obecní záležitosti pudmistr, rovněž zvaný půlmistr. Na Hané mu říkali také podmistr (ve městech to byl purkmistr). Pudmistr byl volen jen sedláky a vybranými chalupníky (zahradníky) jako hlava obce. Byl vždy vybrán a zvolen valnou hromadou nejschopnější občan z obce. Pudmistr v Čelechovicích měl mimo jiné za povinnost také šenkovat. Konaly se u něj valné hromady, na které se zvalo pod pokutou, a také tak zvané „sypky“ a „příjemné“. „Příjemná“ byla událost spojená se zábavou a popíjením u pudmistra při přijímání nového hospodáře mezi občany po zaplacení příjemného. Tato povinnost se v Čelechovicích udržela až do roku 1866, kdy mladý hospodář dal poslední příjemnou a sice 1 vědro piva, 2 kopy tvarůžků a pecen chleba. „Sypky“ se konaly každoročně a jednalo se o odvádění obilí pro obecního pastýře za pasení dobytka, pro noční hlídače a pro obecního sluhu. Sypat musel každý občan a co se vyměřilo, to se propilo. „Sypky“ trvaly dva až tři dny a lidé se po celou dobu různě bavili a popíjeli. Později dostávali tito obecní pomocníci plat, který byl u pastýře rozpočten podle počtu dobytka. Páslo se na obecních pastvinách až do rozdělení posledních obecních ploch v 70. letech 19. století. Obecní pastviny byly tenkrát rozděleny podle určitých pravidel mezi sedláky, zahradníky a domkaře, kteří je přeměnili na ornou půdu. Rychtář s pudmistrem také potvrzovali různé úřední písemnosti. Svoji činnost vykonávali se dvěma radními (starší obce nebo též konšelé).

Po roce 1848 došlo k významným změnám. Se zrušením poddanství nebyla zrušena jen robota, ale postupně byly zrušeny vrchnostenské úřady a politická berní a soudní správa byla přenesena na státní úřady. Nejnižší jednotkou politické správy se stala obec, která si podle příslušného obecního zákona ze 17. 3. 1949 volila obecní výbor. Tento ze svého středu volil obecní představenstvo a představeného obce, neboli starostu.

V Čelechovicích a na Kapli stáli od roku 1850 v čele obce tito starostové:

1850 – 1864 Josef Sedláček rolník č. 5 (staré číslování č. 3)

1864 – 1867 Jan Vysloužil rolník č. 11 (staré číslování č. 7)

1867 – 1870 Josef Pluskal rolník č. 20 (staré číslování č. 18)

1870 – 1873 Jan Sedláček rolník č. 45 (staré číslování č. 30)

1873 – 1879 Jan Grmela rolník č. 10

1879 – 1882 Josef Havránek rolník č. 41

1882 – 1886 František Sedláček rolník č. 5

1886 – 1892 Jan Vysloužil rolník č. 11

1892 – 1898 Josef Havránek rolník č. 41

1898 – 1903 František Kubíček rolník č. 43 v roce 1903 rezignoval

1903 – 1911 Alois Dokoupil rolník č. 49 řádné volby v roce 1904

1911 – 1919 Josef Grmela rolník č. 10

 

Kandidátní listinaOd roku 1919 bylo občany obce voleno obecní zastupitelstvo, které ze svého středu volilo obecní radu a starostu. Jak vypadala politická situace v období největšího rozkvětu obce mezi světovými válkami, ukazují výsledky voleb. Nejsilnější politickou stranou v obci byla agrární strana (republikánská). Například ve volbách v roce 1929 získali agrárníci 246 hlasů, sociální demokraté 233 hlasů, lidovci 155 hlasů, národní socialisté 135 hlasů, komunisté 44 hlasů, živnostníci 37 hlasů a národní demokraté 19 hlasů. V roce 1935 byla převaha agrárníků ještě výraznější, získali 269 hlasů, sociální demokraté 204 hlasů, národní socialisté 133 hlasů, lidovci 105 hlasů, živnostníci 92 hlasů, komunisté 53 hlasů a národní demokraté 51 hlasů.

Od roku 1919 byli v čele obecního zastupitelstva ve funkci starosty tito občané:

1919 - 1941 Josef Sedláček rolník č. 45 v roce 1941 rezignoval

v roce 1941 R. Zezula pověřen Okresním úřadem v Prostějově

1941 – 1945 Josef Vysloužil rolník č. 11

 

Od roku 1945 byly ustanoveny národní výbory. V obci byli voleni poslanci do MNV, kteří na svém prvním zasedání volili radu MNV, komise a předsedu MNV.

Ještě v době nacistické okupace byl díky odvážné iniciativě řídícího učitele Bohumila Vrchy vytvořen ilegální MNV, který tvořilo 17 vybraných občanů obce, kteří většinou o sobě navzájem až do osvobození nevěděli, ale byli připraveni hned po osvobození převzít správu obce. 9. května roku 1945 ráno se ujali obecních záležitostí a všeho, co souviselo s likvidací následků posledních dnů války v obci. Je třeba si jmenovitě připomenout ty občany, kteří neváhali v posledních týdnech války přijmout toto riskantní poslání. Byli to tito občané Čelechovic a Kaple: Bohumil Vrcha, František Tyl, František Čulík, Josef Sova, Bedřich Bednář, Oldřich Sedláček, Josef Bukva, Karel Novák, Alois Horák, František Koupil, Alois Kopřiva, František Opluštil, Rudolf Lošťák, Robert Spurný, Bohumil Mayer, Václav Bukva, Alois Konštacký. Úřadujícím a od 9. května zvoleným předsedou byl Bohumil Vrcha. Tento MNV působil do 12. května 1945, kdy bylo do sokolovny svoláno shromáždění všech občanů obce, kterým předseda Bohumil Vrcha složil účty z dosavadní činnosti tohoto mimořádného výboru. Byl zvolen nový MNV v počtu 24 občanů, ve kterém mohli být jen zástupci těch politických stran, které byly podle Košického vládního programu povoleny v rámci Národní fronty (např. bez agrárníků , národních demokratů a dalších). Složení MNV se oproti ilegálnímu MNV změnilo, ale předseda zůstal. 3. září 1945 došlo k další změně v důsledku rozhodnutí vlády ČSR a NF o paritním zastoupení politických stran v národních výborech. Předsedou MNV byl zvolen Vladimír Kolrus, člen KSČ.

Jak vypadalo v Čelechovicích v prvních poválečných letech politické rozdělení sil, je patrno z výsledků prvních voleb do všech zastupitelských orgánů v roce 1946. Nejvíce hlasů získala KSČ, celkem 422 hlasů. Potom následovali sociální demokraté 206 hlasů, lidovci 190 hlasů a poslední národní socialisté 163 hlasů.

Od roku 1945 stanuli ve funkci předsedy MNV tito občané:

Do 12. 5. 1945 Bohumil Vrcha ilegální MNV za okupace

Do 3. 9. 1945 Bohumil Vrcha II. MNV

1945 – 1946 Vladimír Kolrus III. MNV

1946 – 1948 Vladimír Kolrus

1948 – 1950 Robert Spurný

1950 – 1952 Vladimír Kolrus od r. 1951 i pro Studenec

1952 – 1960 František Hruban

1960 – 1964 Josef Chytil

1964 – 1971 František Hruban

1971 – 1990 Miroslav Kocourek

 

K přehledu předsedů MNV je třeba doplnit, že společně s předsedou MNV zastával od padesátých let až do roku 1990 významnou funkci v obci tajemník MNV, který byl v některých obdobích placeným funkcionářem obce na plný úvazek a předseda vykonával svoji funkci při svém občanském zaměstnání. Do roku 1956 pracoval ve funkci tajemníka Stanislav Kopečný (v posledním roce ho zastupovali Fr. Hruban a Fr. Čulík), od roku 1956 Bohumil Vichta, od roku 1960 do roku 1964 František Hruban. Další tajemníci MNV v Čelechovicích na Hané byli 1964 – 1971 Antonín Karhánek, 1971 – 1976 František Hruban, 1976 – 1981 Dana Vrbová, 1981 – 1986 Josef Konečný a 1986 – 1990 Dagmar Abrahámová.

Po únorových událostech v roce 1948 došlo k posílení moci KSČ ve všech oblastech života obyvatel obce. Akční výbor Národní fronty se hned v prvních dnech v tomto směru chopil své iniciativy. Necitlivé politické zásahy, uskutečňované v období po roce 1948, které byly poměrně účinnější než v okolních vesnicích, výrazně ovlivnily veškeré dění v Čelechovicích na Hané a jejich hořké plody sklízíme do dnešních dnů.

Ke zlomu došlo po 17. listopadu 1989, kdy byla zahájena etapa demokratického vývoje v naší zemi. V obci vzniklo Občanské fórum, jehož mluvčími byli Jiří Rotter, Ladislav Vařeka a Stanislav Haubert, v ACHP František Kočí, Alois Silný a Ivo Sedláček a ve škole M. Hanáková.

Ve dnech 8. a 9. června 1990 se konaly parlamentní volby za účasti 98,5% voličů obce, kteří hlasovali pro kandidáty 16 politických stran. Nejvíce hlasů získali kandidáti OF. Na podzim roku 1990 se uskutečnily komunální volby do obecního zastupitelstva. V roce 1990 byly opět ustanoveny obecní úřady a řízení obce od roku 1990 vykonává ve svobodných volbách zvolené zastupitelstvo v čele se starostou obce. V roce 1990 bylo zvoleno 15 členů obecního zastupitelstva – 5 členů za OF, 5 členů za KSČ a 5 členů za koalici ČSL a ČSS. Na ustanovujícím zasedání zvolilo obecní zastupitelstvo starostu, zástupce starosty a obecní radu. Od roku 1990 do dnešních dnů stanuli v čele obecního zastupitelstva ve funkci starosty tito občané:

1990 – 1998 Václav Bukva

1998 – 2006 ing. Zdeněk Dokulil

2006 dosud Jarmila Stawaritschová

 

Současné obecní zastupitelstvo v Čelechovicích na Hané má toto složení:

Starosta Jarmila Stawaritschová

Místostarostové ing. Zdeněk Dokulil, Viktor Palánek

Členové p. Brídl, p. Fajmonová, p. Fexa, ing. Dopita, p. Dosedělová, p. Dostál,

 

Paní Jarmila Stawaritschová je historicky první ženou na čelechovické radnici.

Jak se rozrůstala obec od 17. století

Obec Čelechovice byla původně malá vesnice, kterou tvořilo několik selských usedlostí a chalup, rozkládajících se kolem čelechovického dvora. Čelechovický dvůr náležel klášteru sv. Kláry v Olomouci. Vojtěch Janoušek ve Vlastivědě moravské uvádí, že v roce 1676 bylo v Čelechovicích celkem 35 usedlostí, z toho 4 byly pusté (neobydlené). Podle dominikální fasse z roku 1750 bylo v Čelechovicích 18 sedláků a 15 zahradníků (chalupníků) a jeden mlynář. V individuálním extraktu (1758 – 1768) je uvedeno 19 gruntů (sedláků),15 chalup (zahradníků) a jeden mlynář.

V druhé polovině 18. století, asi v sedmdesátých letech, se začalo s číslováním domů a ustálila se definitivně příjmení. První číslování se ve všech vesnicích dělalo tak, že první dům, který stál po pravé straně u cesty, kterou se vstupovalo do vesnice, dostal číslo jedna.

V době prvního číslování domů bylo v Čelechovicích přímo ve vesnici 46 čísel. Číslo 47 měl „Plachý mlýn“, patřící v té době ještě do Čelechovic. Toto první původní číslování domů se používalo asi 100 let. V sedmdesátých letech 19. století pak došlo k přečíslování.

V době prvního číslování domů vypadala obec tak, že na „Zlamplotech“ (dnes začátek Hlavní ulice) byly při vstupu do vesnice na pravé straně dva domy (chalupy) s čísly 1 a 2 a na levé straně chalupa číslo 46. Na místě chalupy číslo 46 dnes stojí domy s čísly 74, 212, 75, a 76. Na místě, které patřilo k domu č. 1, dnes stojí domy č. 1, 2, 4, 166 a 197 a na místě chalupy číslo 2 dnes stojí dům č. 3. Číslování domů pokračovalo po pravé straně tehdejší obce. Na příklad grunt č. 4, dnes č. 6, měl žudr. Za žudrem byl grunt č. 5, který byl později rozdělen na dvě usedlosti s pozdějšími čísly 7 a 8. Na návsi ještě nestála budova dnešního obecního úřadu. Domy v Hliníkách tenkrát ještě nestály. Jen na začátku po pravé straně byl grunt č. 11. Dnes na jeho místě stojím domy s čísly 16 (obchod), 186, 177 a 17. Potom se číslování dostalo do „Býčí ulice“, dnes Příční ulice. Hned na začátku byla po pravé straně chalupa č. 12. Dnes tam stojí domy č. 147 a 98. V Příční ulici stály původně po pravé straně jen tři chalupy a jeden grunt s číslem 14 (Beránkův grunt).

Selská usedlost č. 14 byla později rozparcelována a na jejím místě dnes stojí domy č. 105, 129, 135, 134, 133, 144, 145 a 143. V letech 1873 a 1874, když bylo vyhověno žádosti o zřízení samostatné školy, byla v těchto místech zřízena prozatímní vyučovací místnost, kde se začalo v Čelechovicích 10. listopadu 1873 vyučovat.

Poslední chalupa měla číslo 15 (dnes č. 106). Světničky ještě nestály. Byla tam panská pole zvaná „Měřicové“ a „Tesařky“.

Číslování domů pokračovalo číslem 16, které měla selská usedlost, rozkládající se tenkrát na místě dnešního obchodu s číslem 18 (bývalé Jednoty) a na místě domů za kapličkou s čísly 224, 267, 229. Čísla 17 až 21 měly usedlosti od současného obchodu až po dnes stojící cukrovarskou „bránu“ - podjezd. Ta ještě nestála, ale v místech za ní byl vrchnostenský dvůr s číslem 22. V místech, kde dnes stojí brána - podjezd, byla původně umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, která byla později přemístěna ke zdi cukrovaru, kde stojí dosud.

Před bránouČelechovicemi se projíždělo ve směru od Kostelce dnešní Příční ulicí. Čísla 23 a 24 měl objekt, kde původně stával pivovar a sídlo vrchnosti, od roku 1825 to bylo sídlo hraběte Saint – Genois a mnohem později byl na jeho místě postaven cukrovar. Číslování pokračovalo čísly 25 až 27. Byly to chalupy a grunt (Havránkův), které byly později postupně zakoupeny (pod novými čísly) cukrovarem a zastavěny cukrovarskými budovami. Čísla 28 až 35 měly domy, které dnes stojí v Hlavní ulici od čísla 43 až po číslo 53. Další čísla měla na Trávníku kovárna, domky pro obecního pastýře, domy stojící na „Čertím suku“, dvě chalupy, které stály po jedné straně dnešní Nádražní ulice a jeden dům č. 45, který stál na rohu dnešní Nádražní ulice a „Zlamplotů“. Dnes je to číslo 73. Číslování končilo číslem 46, o kterém bylo psáno na začátku. To byla s Plachým mlýnem celá původní vesnice.Osada Kaple ještě nebyla založena. Stála tam tenkrát jen kaple, kaplanka (fara), hospoda a kovárna. Výstavba tam začala až po rozparcelování tamější části čelechovického dvora (viz. Kapitola Historie Kaple).

Za bránouNež došlo v roce 1789 k parcelaci vrchnostenského dvora v Čelechovicích, přibylo ještě několik čísel v místě Trávníků a na „Zlamplotech“. Po zrušení klášterního řádu sv. Kláry byl v roce 1789 parcelován dvůr č. 22 a na jeho místě si postavilo domy 10 domkařů (familiantů). Do nového číslování domů měli všichni tito familianti číslo 22a, b, c, …Dnes jsou to domy od čísla 25 stojící za branou.

Dále došlo k parcelaci pozemků „Měřicových“, které rovněž patřily ke dvoru a na nich byly postupně postaveny domy i se zahradami dalších familiantů. Byly očíslovány čísly 54 – 63. Dnes jsou to čísla 107 – 116, stojící na konci Příční ulice a začátku Světniček. Na Kapli byly rovněž parcelovány pozemky náležející k čelechovickému dvoru a na jejich místě byly stavěny domky. S výstavbou se tam začalo již od roku 1784 (řád sv. Kláry byl zrušen v roce 1782), ale Kaple jako osada vznikla až v roce 1789.

Obec Čelechovice se dále rozrůstala, počet domů se zvyšoval rozdělením některých gruntů a chalup. Mezi jednotlivými staveními byly tenkrát velké proluky. Objekty gruntů a chalup se dělily z různých důvodů, většinou v důsledku majetkových potíží dosavadních majitelů a na volných místech mezi domy se stavěly další domy. Vojtěch Janoušek ve Vlastivědě moravské uvádí, že v roce 1793 bylo v Čelechovicích 58 domů a v nich 383 obyvatel. V roce 1834 stálo, podle stejných písemných pramenů, v Čelechovicích 79 domů s 497 obyvateli a na Kapli 15 domů s 77 obyvateli (v tom jeden hostinec). Potom se v Čelechovicích, zejména zásluhou existence cukrovaru, postaveného v roce 1839, rychle stavěly nové domy. Stavělo se v Hliníkách na ploše vzniklé po vybrání hlíny na výrobu cihel pro stavbu cukrovaru. Dále se stavěly nové domky v Příční ulici, ale hlavně ve Světničkách a v ulici Trávníky. V Hliníkách (Kostivárna) stála stará cihelna patřící čelechovickému cukrovaru, v níž se ještě v 70. letech 19. století vyráběly cihly pro potřebu cukrovaru i pro prodej.

V 70. letech 19. století došlo v důsledku rozdělení řady usedlostí a velkého nárůstu počtu nových domů postavených v prolukách k přečíslování domů a toto číslování platí dodnes. V té době bylo v Čelechovicích kolem 127 domů a další čísla byla přidělována nově postaveným domům nebo se přidělovala čísla, která zůstala po zbouraných domech.

ŠkolaV roce 1874 se stavěla budova školy (dnes budova obecního úřadu č. 9). V roce 1882 se začalo se stavbou místní železniční dráhy Olomouc – Čelechovice a v roce 1883 byl provoz oficiálně zahájen (neoficiálně již v prosinci 1882). Podrobněji o škole a železniční dráze v jiné kapitole.

V roce 1890 bylo v Čelechovicích 151 domů s 1015 obyvateli a na Kapli 26 domů s 154 obyvateli. Roku 1894 se stavěla silnice do Kostelce na Hané. Byl tenkrát zrušen slepý most na hrázi. Byl to klenutý dvojokenní most, který dříve sloužil k odvádění vody z dávno vysušeného rybníka (rybník býval mezi silnicemi ke Stařechovicím a ke Kostelci).

Náves od východní stranyV roce 1900 bylo v Čelechovicích již 178 domů s 1106 obyvateli, na Kapli 26 domů s 177 obyvateli a v roce1910 to bylo v Čelechovicích 204 domů s 1208 obyvateli a na Kapli 31 domů s 252 obyvateli[1]

Kolem roku 1900 "stará škola" (dnešní 1. stupeň a MŠ) ještě nestála, na jejím místě je vidět (zprava do leva) přízemní budovu č. 12 - usedlost přestavěnou na školu, usedlost č. 13 (později v roce 1909 zbouranou spolu s budovou č. 12), hostinec p. Františka Nečase č. 14, potom následuje roh, za nimž je ukryt dům č. 15 (p. Coufal), ale je vidět obchod p. Josefa Bukvy. Při pohledu přímo je rohová budova zemědělské usedlosti (dnes obchodu).

V roce 1902 se stavěla v režii obce silnice od kapličky až k obecním lomům a Hliníky získaly dnešní podobu. V letech 1909 – 1910 se postavila uprostřed vesnice nová školní budova č. 12. (více viz.Výchova a vzdělávání ).Vedle ní stála nízká již nevyhovující budova první hospody v Čelechovicích s číslem 14. Na místě této staré hospody postavil v letech 1912 – 1913 tehdejší majitel František Nečas nový hostinec. Dnes je v přízemí této budovy pošta a první patro využívá škola. Stavěly se domy za železniční drahou směrem ke Studenci, pokračovala výstavba domů v dnešní Nádražní ulici, Zahradní ulici (dříve Husárna), v ulici Trávníky a Světničky.

V roce 1913 byly postaveny hospodářské budovy č. 219 zvané „Dvůr“ (nebo „Statek“) na pozemku „Na kuse“ u silnice směrem na Stařechovice (byt pro šafáře při silnici ke Kapli byl postaven až v roce 1927). Po 1. světové válce a vzniku samostatného státu, tedy v době od roku 1918 až do německé okupace v roce 1939, pokračovala výstavba nových domů hlavně v dnešní ulici Ruská, U sokolovny a Pod Kosířem.

Po vzniku samostatného československého státu se v Čelechovicích dne 21. listopadu 1918 odpoledne konala slavnost sázení „Lípy svobody“. U nádražního hostince Tomáše Zlámala (dnes obchod p. Kocourka) se seřadil průvod, který se ubíral vesnicí před budovu školy č. 12. Na připravené tribuně se vystřídalo několik řečníků. Nejdříve účastníky slavnosti přivítal krátkým hanáckým proslovem jeden z nejstarších občanů Čelechovic František Coufal z čísla 7. Po dalších vystoupeních měl hlavní projev JUDr. Cyril Svozil, advokát z Prostějova, který zhodnotil poslední události a vyzvedl zásluhy předních politiků v čele s prezidentem T. G. Masarykem. Potom byla zasazena „Lípa svobody“. Večer se v sále hostince Fr. Nečase konaly za velké účasti občanů další oslavy nabyté svobody.

HistorieV roce 1920 se začalo s budováním kanalizace a s dlažbou silnice, vedoucí přes vesnici od konce Světniček po kapličku. V letech 1921 – 1922 výstavba pokračovala. Zmizely hluboké příkopy podél silnice, které hyzdily vesnici, a z jejich usazenin se šířily páchnoucí výpary. Dvorek u staré budovy školy (dnes obecní úřad) byl zrušen, prostranství bylo urovnáno a byla odstraněna bouda, která kryla východní vchod do budovy. Ten byl také zrušen. V roce 1923 byly na návsi vysázeny lípy, hlohy a kaštany a na břehu podél silnice růže. Cukrovar v tom roce postavil nové budovy pro úředníky a dělníky Historeu řepníků v ulici Pod hrází. V roce 1924 koupil spolek Budoucnost selskou usedlost č. 18 a upravil ji na obchod. Ve dvoře a zahradě byly potom postaveny domy č. 224 a 229 (za kapličkou). V roce 1932 , byla usedlost č. 18 zbourána a postavena nová budova obchodu. V roce 1929 bylo postaveno koupaliště a v roce 1930 se začala stavět sokolovna.

V roce 1921 bylo v Čelechovicích 221 domů s 1294 obyvateli a na Kapli 42 domů s 272 obyvateli, v roce 1930 bylo v Čelechovicích 249 domů s 1315 obyvateli a na Kapli 50 domů s 283 obyvateli. V roce 1937 bylo v Čelechovicích 264 domů a na Kapli 54 domů.

Po roce 1945 byl postaven památník obětem obou světových válek a upraveno prostranství u sokolovny. Postupně byly postaveny učitelské domy v Ruské ulici, budova nové školy, nové domy pro zaměstnance Šlechtitelské stanice a začala výstavba nových rodinných domů po levé straně v Ruské ulici a později v ulici Za Ruskou, kde byly postaveny poslední nejnovější rodinné domy v Čelechovicích. V roce 1970 byla předána do užívání nová budova zdravotního střediska. V uplynulých deseti letech byla obec plynofikována a provedena výstavba vodovodu.

Nejvyšší číslo domu v Čelechovicích je číslo 319 a na Kapli číslo 60, ale počet domů včetně veřejných budov (škol, obecního úřadu apod.) je v Čelechovicích 310 a na Kapli 58. Počet obyvatel k 31. 12. 2001 byl v Čelechovicích 887 a na Kapli 152.

Péče o výchovu a vzdělávání

V Čelechovicích ani ve Studenci nebyla původně žádná škola. Děti ze Studence a část dětí z Čelechovic navštěvovaly školu ve Smržicích a druhá část dětí z Čelechovic a z Kaple školu v Kostelci na Hané. Představitelé obce Čelechovice uvažovali již od 40. let 19. století o postavení školy v Čelechovicích. Za tímto účelem se snažili shromáždit potřebné peníze, například pronajímáním obecních pastvin. S obecními prostředky se však hospodařilo tak, že se nedařilo vytvořit dostatečný kapitál na stavbu školy. Navíc obec musela přispívat nemalé částky na opravu a rozšíření školy v Kostelci na Hané (v r. 1863) a na stavbu nové školní budovy ve Smržicích (v r. 1869). Dále se projevila určitá nerozhodnost představitelů obce udělat konkrétní kroky směřující ke zřízení školy v obci. V roce 1873 starosta obce Josef Grmela svolal dne 30. srpna valné shromáždění, na kterém bylo usneseno, že se postaví školní budova. Současně byla podána žádost o zřízení samostatné školy v Čelechovicích. K prozatímnímu vyučování měly sloužit prostory v rozděleném Beránkově gruntě (dnes Příční ulice č. 105). Žádosti bylo ze strany c. k. zemské školní rady vyhověno a ve škole se dne 10. listopadu 1873 začalo vyučovat 119 žáků. Prvním učitelem byl ustanoven p. Čeněk Šponer (narozen 30. března 1849 ve Stichovicích). Náboženství vyučoval velebný pán Josef Zezula, kooperátor v Kostelci na Hané.

ŠkolaV roce 1874 se začalo se stavbou budovy školy. Nejdříve se rozhodovalo o výběru místa stavby. Ze čtyř možných variant zvítězil návrh na stavbu školy uprostřed obce (dnes obecní úřad č. 9). To bylo v lednu roku 1874. Po stanovení předběžného rozpočtu došlo ke sporu se zástupcem velkostatku a cukrovaru hraběte Saint – Genois panem Folknerem, který odmítal přispívat na stavbu stanovená procenta přímé daně s tím, že o zřízení nové školy nebyl informován. Delegace obce v čele se starostou na Hradisku v Olomouci neuspěla a záležitost urovnal až c. k. okresní hejtman v Prostějově p. Rupp kompromisem, ale protože byl předběžný rozpočet překročen, byli občané obce poškozeni. Stavba první školní budovy (dnes budova obecního úřadu) stála 10 771,61 zlatých. Začátkem školního roku 1874/75 ještě nebyla budova školy dokončena. V lednu 1875 se pod tíhou sněhu propadla střecha nad prozatímní vyučovací místností a proto musel velebný pán, děkan Antonín Trnka, dne 14. ledna 1875 nově postavenou budovu školy vysvětit. Hned po vysvěcení se začalo vyučovat. Úředně byla nová škola přijata 7. září 1875. Se zvyšováním počtu dětí se zvyšoval počet tříd a narůstaly starosti obce s rozšiřováním školních prostor nebo s výstavbou nové budovy školy. Protože stávající budovu nebylo možné rozšiřovat, zakoupila obec selskou usedlost č. 12 s částí zahrady od p. Jana Vysloužila za 2 000 zlatých (dnes pravá polovina staré školy) a po přestavbě tohoto objektu zde byla zřízena jedna vyučovací místnost a byt pro učitele.

ŚkolaPřestavba byla ukončena 25. května 1891 a kolaudace proběhla 12. června 1891. Úpravu gruntu provedla firma Konečný a Nedělník z Prostějova za 2 060 zlatých. Počet dětí stále narůstal a dne 12. února 1908 se místní školní rada usnesla postavit novou školní budovu tam, kde již stála upravená budova č. 12 s jednou třídou, a dále na místě selské usedlosti („čtvrtlánu“) č. 13 se zahradou, stodolou a polem (dnes levá polovina staré školy). Toto místo obec koupila 21. února 1908 od p. Floriana Kubíčka za 6 000 korun. Stavba školy začala v březnu 1909 bouráním budovy č. 12. Škole bylo povoleno vyučovat stávající třídy podle mimořádného rozvrhu. Třídy měly dopolední a odpolední vyučování a dny volna. Při stavbě školy došlo ke sporům s majitelem tenkrát nízké sousední budovy hospody Františkem Nečasem. Nakonec byla budova školy během dvou let postavena a pro vysoký počet tříd se v ní začalo postupně v nových učebnách vyučovat.

Stavbu školy provedla firma Konečný a Nedělník z Prostějova. Původní rozpočet byl 88 435,68 K (v členění školní budova 83 377,01 K a hospodářské stavení 5 058,67 K) a skutečný náklad 79 149,95 K byl uhrazen čtyřicetiletou půjčkou u Zemědělské banky.

Ve školním roce 1911/12 se vyučovalo v šesti třídách. Starší školáci navštěvovali obvodovou měšťanskou školu v Kostelci na Hané s výhradou, že jakmile se zřídí vlastní měšťanská škola v Čelechovicích, budou z obvodu kostelecké školy propuštěni.

Dne 19. listopadu 1927 se uskutečnila 1. společná schůze místních školních rad z Čelechovic a Smržic, jejímž předmětem jednání bylo utvoření školního obvodu Čelechovice, Smržice, Studenec a postavení měšťanské školy pro tento obvod. V dalších letech došlo k několika společným jednáním, na nichž se zástupci Čelechovic a Smržic nemohli dohodnout, kolika procenty budou jednotlivé obce přispívat na postavení a vybavení školy. Jednání zůstalo několik let na mrtvém bodě, až v roce1935 bylo dosaženo dohody s tím, že škola bude postavena v Čelechovicích. Určité neshody ještě trvaly a čas byl promarněn. Nakonec se mělo stavět v roce 1939 – 1940. Přišla německá okupace a začátek světové války a s tím všeobecný zákaz staveb.

Po roce 1935, tedy od školního roku 1936/37, byly postupně do budovy školy v Čelechovicích na Hané umístěny třídy měšťanské školy z Kostelce na Hané. Ve školním roce 1936/37 to byla jedna třída a v dalších školních letech vždy o jednu třídu více, až ve školním roce 1939/40 byla výnosem zemské školní rady pro Moravu z 29. 9. 1939 zřízena samostatná měšťanská škola, kterou navštěvovali žáci z Čelechovic, Smržic Studence, Kaple, Třebčína, Slatinek, Andlerky a Slatinic.

Řízením školy byl nejdříve pověřen Robert Spurný, od prosince 1939 Jakub Marek, ale jen do konce školního roku. Potom byl zatímním ředitelem František Nedělník. Ten pak musel jít jako bývalý legionář do výslužby. Od roku 1941 se vystřídali jako správci školy Bedřich Šťastný, Robert Spurný, K. Gebauer. Od 1. září 1945 byl ředitelem měšťanské školy Robert Spurný.

Čtyři třídy měšťanské, později střední, školy byly do otevření nové budovy školy v roce 1951 umístěny v prvním poschodí školní budovy a obecná, později národní, škola využívala pro vyučování přízemních učeben školní budovy a učeben v 1. poschodí budovy OÚ, od roku 1945 budovy MNV. V přízemí školy byl ještě byt řídícího učitele.

Mimořádným způsobem bylo zajišťováno vyučování žáků v závěru II. světové války (tj. ve školním roce 1944/45). V prosinci roku 1944 (od 7. do 24. prosince) byli ve škole ubytováni němečtí vystěhovalci z Maďarska, kteří prchali před postupující frontou do Německa. Probíhalo náhradní polodenní vyučování po dvou třídách v budově OÚ. Od 23. ledna 1945 do Velikonoc byly uhelné prázdniny, spojené se zadáváním a kontrolou domácích úkolů. Krátce po Velikonocích bylo v důsledku blížící se fronty vyučování od 27. 4. 1945 zastaveno a budova školy obsazena německým vojskem. Pravidelné vyučování začalo 22. 5. 1945. Zahájení vyučování bylo slavnostní za přítomnosti tehdejšího předsedy MNV p. B. Vrchy, který měl úvodní projev. Školní rok byl potom ukončen až 12. července 1945.

Po ukončení války byla znova aktuální otázka výstavby budovy pro tehdejší měšťanskou, později střední, školu, která byla provizorně umístěna v budově obecné školy. V dubnu roku 1946 se uskutečnilo komisionální řízení spojené s konečným výběrem stavebního místa (do té doby byly tři varianty v katastru obce Čelechovice). Architekt Sedláček připravil projekt a první přípravné práce začaly 8. 12. 1946 pod vedením p. Františka Opluštila z Kaple. Vlastní stavební práce začaly v červnu roku 1947. Stavba školy se značně protáhla v důsledku nečekaných stavebních konstrukčních problémů, nerozhodnosti příslušných nadřízených úřadů, několika změn stavebních firem, nepřízni počasí i neochoty občanů zainteresovaných obcí. Hned při budování základů v roce 1947 se objevila spodní voda a základy bylo nutno prohloubit až do 4,9 m, vysoko se překročila plánovaná spotřeba cementu a podstatně se ztížily všechny pracovní operace. Do konce roku 1947 bylo kromě základů postaveno zdivo jen do výše 1 – 3 m, a plán tak splněn jen na 12%. Vedoucí stavby p. Šponer a zednický dozor p. Ad. Chromčík, rodák z Kaple, měli při značném nedostatku stavebních dělníků velmi těžké postavení. Po znárodnění firem nad 50 zaměstnanců v roce 1948 došlo ke změnám dodavatelů při stavbě školy a nakonec po vyzdění posledního poschodí koncem roku 1948 byla stavba zastavena. Do plánu v roce 1949 byla zařazena jen výstavba bytových jednotek pro učitele a k obnovení stavby budovy školy došlo až v lednu roku 19 50. Prostějovský stavební podnik Průmstav dokončil stavbu v červnu roku 1951 a při kolaudaci v červnu a v červenci zjistila kolaudační komise 60 velmi závažných nedostatků, které podnik napravoval bohužel několik roků.

ŚkolaDíky ochotě a obětavosti učitelů, rodičů a žáků byly vnitřní prostory vyklizeny, očištěny a připraveny tak, aby mohl být 1. září 1951 slavnostně zahájen školní rok.

Od 1. září 1953 došlo výnosem ministra školství k reorganizaci a v Čelechovicích na Hané spojením národní a střední školy ke vzniku jedné osmileté střední školy. Ředitelem byl Robert Spurný a zástupcem ředitele Bohumil Vrba.

Další dění ve škole je popsáno v Almanachu 1951 – 2001, který škola vydala při příležitosti 50. výročí otevření nové budovy dnešní Základní školy v Čelechovicích na Hané.

Ve školním roce 2000/01 se vyučovalo 150 žáků. Bylo to devět ročníků v osmi třídách (4. a 5. ročník spojen do jedné třídy). Školu navštěvovali žáci z Čelechovic, Smržic, Stařechovic, Slatinek a Čech pod Kosířem. Vyučuje se ve dvou budovách. V nové budově je umístěna školní stravovna. Ředitelem školy byl Mgr. Karel Vysloužil a zástupcem ředitele Mgr. Marie Koláčková.

Škola připravuje žáky k dalšímu studiu na gymnáziích, středních odborných školách a středních odborných učilištích podle platných učebních dokumentů. Organizuje kulturní a sportovní aktivity žáků a zapojuje se do života v obci. V současné době je ředitelkou Mgr. Marie Koláčková ze Smržic.

Pro výchovu předškolních dětí z Čelechovic, Studence a Kaple je v obci zřízena mateřská škola. Její historie je mnohem kratší. Mateřská škola v Čelechovicích na Hané byla zřízena od 1. září roku 1949 ve zrušeném hostinci vedle budovy staré školy (dnes pošta). Byla to mateřská škola s jedním oddělením se 44 dětmi. První učitelkou byla Jiřina Juříčková.

V roce 1958 došlo ke změně a mateřská škola byla přemístěna do suterénu nové školní budovy. K poslední změně došlo v roce 1972, kdy se mateřská škola přestěhovala do přízemních místností staré školní budovy uprostřed obce, kde je po rozšíření v roce 1978 umístěna dodnes.

Byly to stovky dětí předškolního věku z Čelechovic, Studence a Kaple, které od roku 1949 prošly mateřskou školou v Čelechovicích. Mateřská škola zajišťuje harmonické podmínky pro celkový rozvoj dítěte. Ve školce jsou realizovány kroužky tělovýchovný, grafomotorický, taneční a keramický. Učitelky s dětmi nacvičují kulturní vystoupení, se kterými již tradičně vystupují na veřejných akcích v obci.

V současné době se stala mateřská škola součástí základní školy. Vedoucí učitelkou je paní Pavla Hlostová.

Čelechovický cukrovar

CukrovarCukrovar v Čelechovicích byl postaven v roce 1839 tehdejším majitelem čelechovického panství, hrabětem Filipem Ludvíkem de Saint Genois, na místě bývalého pivovaru. Písemné zmínky o tomto pivovaru jsou z roku 1686, dále je v listině z roku 1694 psáno o sládkovi. Další písemné zmínky se dochovaly z let 1756 a 1789, kdy byl pivovar zrušen.

Vnitřní zařízení cukrovaru instalovali angličtí odborníci. Byl to po cukrovaru v Hluchově nejstarší cukrovar na Moravě. První řepná kampaň byla zahájena v březnu roku 1840 a skončila v květnu. Bylo zpracováno 35 000 vídeňských centů (19 000 q) řepy a vytěženo jen 4,5% cukru. Hrabě Filip de Saint Genois vlastnil málo pozemků, potřebných pro takto založený podnik. Vrchnost vyzvala sedláky a chalupníky okolních vesnic (Čelechovic, Olšan, Hablova, Duban, Bystročic, Štětovic, Stichovic, Třebčína, Vojnic, Ústína a Černovíra), aby pěstovali řepu a nejlepším pěstitelům udělila čestné odměny. Podle zprávy v německém dvojtýdeníku „Moravia“ v Brně dostal první cenu 4 zlaté dukáty František Havránek z Čelechovic.

Aby se cukrovar vyhnul ztrátám, které vyplývaly z konkurenčních cen řepy, musel si cukrovar vypěstovat určité množství vlastní řepy. Z toho důvodu převzal roku 1868 následník zřizovatele cukrovaru, hrabě Moritz Saint Genois d´Anneaucourt, do nájmu lichtensteinské dvory ve Stichovicích, Kostelci, Krumsíně a Plumlově. Poslední dva dvory předal cukrovar podnájemníkům a po smrti hraběte Moritze (v roce 1886) byla nájemní smlouva pro stichovický a kostelecký dvůr v roce 1889 zrušena.

Technologické zařízení cukrovaru bylo postupně modernizováno. V roce 1879 byly instalovány difuzéry a v roce 1883 byl cukrovar vybaven elektrickým osvětlením.

Od roku 1888 patřil cukrovar akciové společnosti Aug. César, V. Zappezauer a Dr. Haas, která měla do roku 1898 sídlo v Brně a potom ve Vídni. Čelechovický cukrovar se dále rozšiřoval a modernizoval. V roce 1896 byly zakoupeny chalupy č. 36, 38 a 39, které stály za branou po levé straně směrem k řepníkům, a v roce 1898 byla provedena další rekonstrukce cukrovaru. Zejména byly vybudované a moderně upravené řepníky a přeloženy kanály na dopravu řepy.

Koncem 19. století byla majitelem cukrovaru vídeňská bankovní firma J. N. Műller von Aichtolz a Co. ve Vídni. Rolníci z Čelechovic a okolních obcí nelibě nesli, že cizí majitelé, kteří se nechali v závodě zastupovat většinou německy mluvícím úřednictvem, těží z jejich práce. Prozíravější rolníci svolali v roce 1900 do Slatinic schůzi, na které jednali o postavení vlastních cukrovarů. Jeden měl být v Kostelci na Hané a druhý v Příkazech nebo Těšeticích. Protože ale majitel cukrovaru v Čelechovicích byl ochoten cukrovar prodat, upustili rolníci od novostavby a roku 1901 jej koupili za 1 440 544 korun a vznikla „Akciová společnost rolnického cukrovaru v Čelechovicích“. Předtím byly svolány další schůze (do Kostelce na Hané), byly zvoleny příslušné výbory a započalo se s upisováním akcií. Předsedou užšího výboru, který měl na starosti přímé provádění celé akce, byl zvolen Josef Havránek, rolník a starosta z Čelechovic na Hané. Později byl zvolen i prvním předsedou správní rady. Podobně se vyvíjela situace v Drahanovicích a postupně i v dalších cukrovarech na Moravě.

Na podzim roku 1901 se již zpracovávala cukrovka na účet nových majitelů. První roky byly těžké a ztrátové, třetím rokem nastal obrat k lepšímu. Bohužel 9. února roku 1905 cukrovar vyhořel.

Hlasy z Hané v čísle 18 z 12. února 1905 o požáru napsaly, že bylo úplné bezvětří a cukrovar hořel vzhůru jako svíčka. Ohrožen jiskrami byl jen sousední statek předsedy cukrovaru p. Josefa Havránky. K požáru se sjelo 15 hasičských stříkaček. První zahájil činnost cukrovarský hasičský sbor a za několik minut přijeli hasiči ze Studence a ze Smržic. Noviny doslova píší: „Sbor tovární, studenecký a smržický mohou obhájení to zanésti do knihy svých dějin písmem zlatým“. Dále bylo uvedeno, že vyhořelo vše až na administrativní budovu, byty úředníků, skladiště cukru, mědikoveckou dílnu, kotelnu a stáje. Hlasy z Hané 17. února 1905 uváděly, že ještě týden po požáru částečně hořely zásoby melasy.

V krátké době byl cukrovar znovu postaven, rozšířen a moderně vybaven. Začal pracovat již 11. října 1905! Cukrovar koupil grunt č. 41 od Josefa Havránka a chalupu č. 42 od František Kláska. Z gruntu byly postaveny kanceláře a byt pro předsedu správní rady, z chalupy byty pro úředníky, stáje, hospodářské budovy a v zahradách objektu bylo postaveno skladiště na cukr. Cukrovar dále koupil od obce plochy z obecních trávníků, které ležely za objekty gruntu č. 41 a chalupy č. 42. Vznikl tak na svou dobu moderní závod, který mohl zpracovat denně 8 500 q cukrovky oproti dřívějším 6 000 q.

V letech 1913 – 1923 docházelo k dalšímu zvelebování cukrovaru. Na pozemku dříve zvaném „Chmelnice“ se vybudovaly moderní řepné splavy, v roce 1922 usazovací nádrže na bahno nového typu. Dalšími rekonstrukcemi, uskutečňovanými zejména po vzniku samostatného státu v roce 1918, se zvyšovala denní kapacita na 10 000 q cukrovky. Mimo výstavby budovy cukrovaru byla v roce 1910 postavena budova pro sezónní dělníky a zaměstnance – „Kostivárna“ vedle již dříve postavené budovy, kterou cukrovar původně kdysi využíval k přepalování kostí při výrobě spodia, potřebného k odbarvování cukerné šťávy. V roce 1923 byly na pozemku „Pod hrází“ postaveny budovy č. 225 a č. 226 s byty pro úředníky a dělníky cukrovaru.

K cukrovaru patřila také ekonomie s hospodářskými budovami v objektu cukrovaru a se 117 ha vlastních pozemků. V letech 1913 – 1914 byly postaveny na konci vesnice po pravé straně silnice směrem na Stařechovice nové hospodářské budovy. Cukrovar, zejména zásluhou předsedy správní rady Josefa Havránka, velmi pozitivně ovlivňoval veškeré dění v obci.

V době německé okupace došlo v roce 1941 spojením s drahanovickým cukrovarem k utvoření nové akciové společnosti. Poslední řepná kampaň v době okupace byla v Čelechovicích v roce 1941, potom se cukrovka v Čelechovicích jen přijímala a zpracovávala se do roku 1945 jen v Drahanovicích.

CukrovarPrvní řepná kampaň po válce, proběhla úspěšně v Čelechovicích na podzim 1945. Na základě dekretu prezidenta republiky z roku 1945 byl cukrovar společně s drahanovickým cukrovarem pod národní správou, výměrem ministerstva výživy ze dne 1946 byla zrušena fúze s Drahanovicemi a 31. března 1948 byla Akciová společnost rolnického cukrovaru v Čelechovicích dána samostatně pod národní správu. 3. června 1948 byl cukrovar znárodněn. Ředitelem byl jmenován ing. Jan Klácel, náměstkem ředitele Evžen Mayer. Od odchodu ing. Klácela v roce 1951 se v cukrovaru vystřídala řada ředitelů (Zemánek, Oral, Záruba, Bujnoch, Nešpor, Coufal a Hájek). 20. června 1951byl cukrovar začleněn do podniku Severomoravské cukrovary se sídlem v Olomouci a v roce 1960 do podniku Jihomoravské cukrovary se sídlem v Uherském Hradišti.

4. července roku 1963 došlo k požáru cukrovaru. Byla zničena střecha a značně poškozeno strojní zařízení. Škoda činila asi jeden a půl milionu korun. Cukrovar se opravoval a teprve v roce 1965 byl uveden opět do provozu.

Cukrovar se v poválečné době také podílel na různých kulturních akcích v obci, například pořádáním Benátských nocí na rybnících, promítáním filmů apod. Nejprve byly promítány filmy pro místní občany třikrát týdně v 1. patře budovy cukrovaru. V roce 1958 byl otevřen moderní kinosál s balkonem. Při slavnostním otevření 27. března vystoupil v estrádě brněnský umělec Ruda Stolař. V letech 1964 – 1966 byl kinosál přebudován na širokoúhlé promítání a znovu otevřen v květnu 1966. V roce 1973 bylo promítání filmů ukončeno a kinosál uzavřen.

Cukrovar v Čelechovicích na Hané byl v roce 1982 zrušen. Poslední řepná kampaň se uskutečnila na podzim roku 1981.

To není zdaleka všechno o cukrovaru v Čelechovicích, který měl podstatný vliv na rozvoj obce v období jejího největšího rozkvětu. V první polovině 19. století byly Čelechovice malá nevýznamná vesnička, bez kostela, fary a tedy bez školy. Po zřízení cukrovaru se rychle rozšiřovala, vznikla potřeba zřídit školu a další kulturní instituce. Ve srovnání s okolními vesnicemi se tak zvyšoval význam obce.

Šlechtitelská stanice v Čelechovicích

V roce 2002 si připomínáme, že se před 60 lety začalo v Čelechovicích na Hané se šlechtěním zemědělských plodin. Vynikající šlechtitel Konrád Dvorský, který na začátku německé okupace naší republiky přišel o své šlechtitelské pracoviště v Dolní Dlouhé loučce, hledal nové působiště. Až v roce 1942 našel vhodné místo pro svoji práci v tehdejší cukrovarské ekonomii v Čelechovicích.

Šlechtitelská práce začala v roce 1942 na základě smlouvy mezi cukrovarem a družstevním šlechtitelským podnikem Elita v Brně. Celková šlechtitelská plocha byla původně jen asi 6 ha. Šlechtění řídil Konrád Dvorský ve spolupráci s ing. Václavem Starým, Dr. ing. Josefem Vajdíkem a Aloisem Lužným. Šlechtila se ozimá a jarní pšenice, jarní ječmen, čočka, kukuřice na zrno, mák a další plodiny.

Po osvobození v roce 1945 vznikaly příznivější podmínky pro šlechtění a v roce 1947 bylo smluvně zajištěno další pracoviště na zahradě a polnostech Lamberta Wichterleho ve Smržicích. Ve Smržicích se šlechtily jen zeleniny. Prvními šlechtiteli zde byli František Mach a jeho bratr Jindřich. Po roce 1948 procházela obě pracoviště častými organizačními změnami, ale šlechtitelská práce, vedle zajišťování zemědělských výrobních úkolů, pokračovala dále. Docházelo k rozšiřování pracovišť výstavbou nových objektů, zejména ve Smržicích.

Po roce 1960 došlo k výrazné specializaci šlechtitelských úkolů. V Čelechovicích bylo zastaveno šlechtění obilovin a pícnin a zůstalo jen šlechtění luskovin. Smržické pracoviště bylo zaměřené na rychlené a polní zeleniny. V 70. letech bylo ve Smržicích vybudováno nové specializované pracoviště s moderním vybavením laboratoře a dílen a se skleníkovou kapacitou potřebnou pro plnění úkolů v novošlechtění. Těžiště šlechtitelské stanice se tak definitivně přesunulo z Čelechovic do Smržic a v Čelechovicích byly zajišťovány hlavně zemědělské výrobní úkoly.

Od roku 1977 byla stanice začleněna do Výzkumného a šlechtitelského ústavu zelinářského v Olomouci, který byl přidružen k oborovému podniku Sempra. Od roku 1991 působila ŠS Smržice – Čelechovice na Hané jako samostatný státní podnik SEMO – Šlechtitelská stanice zelenin. V roce 1994 byla ŠS privatizována a nyní vystupuje jako SEMO s. r. o. V objektu ŠS v Čelechovicích se dnes nachází různé firmy, např. Dušan Brázda – výroba pletiv, PRESBETON NOVA s. r. o. – výroba zámkové dlažby a stavební firma SOFIZO s. r. o. Jen část objektu využívá SEMO Smržice.

Jednotné zemědělské družstvo

(JZD) – založení a organizační změny

V roce 1950 byl zřízen přípravný výbor pro založení JZD v Čelechovicích na Hané a v roce 1951 založeno JZD I. typu, které během roku přešlo na hospodaření II. typu a 30. 12. 1951 na III. typ. Prvním předsedou družstva byl František Vykopal, vedoucím rostlinné výroby Věra Janská, vedoucím živočišné výroby Marie Ptáková, hospodářem Vladimír Kolrus, účetním Jaroslav Otáhal. Od roku 1953 byl předsedou družstva Vladimír Kolrus a později Věra Jánská.

Na podzim roku 1953 požádali členové JZD ve Studenci o oddělení od Čelechovic a vytvořili od roku 1954 JZD Studenec. Předsedou byl Josef Fexa.

V roce 1959 se rozhodlo o opětovném sloučení JZD Studenec a JZD Čelechovice a od roku 1960 hospodařili zemědělci obou družstev zase společně. Předsedkyní sloučeného JZD byla Věra Jánská.

K další výrazné organizační změně došlo roku 1975, kdy sloučením družstev v Čelechovicích na Hané, Kostelci na Hané, Slatinkách a ve Stařechovicích vzniklo JZD Petra Bezruče se sídlem v Kostelci. Ve slučování se pokračovalo v roce 1986, kdy byla sloučena JZD Petra Bezruče v Kostelci a JZD Rozkvět v Lešanech do jednoho celku s názvem JZD Rozkvět se sídlem v Kostelci na Hané.

Po roce 1989 nastaly v zemědělství velké změny, které značně ovlivnily další vývoj ve všech zemědělských družstvech. Významným mezníkem bylo především schválení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku a zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, tzv. transformačního zákona. Ještě dříve, v roce 1990, se oddělilo lešanské družstvo. Od roku 1992 byl transformační zákon realizován v praxi. Představenstvo ZD Kostelec na Hané nejdříve prosadilo vznik samostatného zemědělského družstva a po zadlužení došlo k názoru vytvořit menší hospodářské jednotky. Vlastní hospodářské družstvo si vytvořili zemědělci ve Stařechovicích a na části pozemků začali hospodařit individuální vlastníci půdy. Velké břemeno, s několika desítkami milionů korun dluhů, zůstalo v ZD Kostelec na Hané. Složitá situace v zemědělství nedovolila zbavit se těchto dluhů a členská schůze, konaná dne 31. ledna 1996, na návrh představenstva družstva, schválila založení akciové společnosti. Společnost byla založena dne 8. února 1996 s názvem STATEK Kostelec na Hané a. s. se sídlem v Kostelci na Hané. Do akciové společnosti byl ze ZD Kostelec na Hané převeden veškerý lukrativní majetek a ostatní (nelukrativní) zůstal v ZD Kostelec na Hané, které v návaznosti na usnesení Krajského obchodního soudu v Brně vstoupilo do likvidace.

Založením akciové společnosti se majetkové podíly oprávněných osob převedly na akcie (1 akcie = 1 000,. Kč) a zabránilo se tak dalšímu snížení hodnoty majetku těch oprávněných osob, které svůj majetek do akciové společnosti převedly. Řada akcionářů potom prodala svoje akcie společnosti ROLS Lešany, spol. s. r. o., která nakoupila více jak 50% těchto akcií a stala se tak majoritním vlastníkem majetku Statku Kostelec na Hané a. s.

 

Společenské organizace v obci

Tělovýchovná jednota Sokol v Čelechovicích, počátky a současnost
Než došlo k založení Sokola v Čelechovicích, byli někteří občané z Čelechovic činní jako členové Jízdního Sokola okresu Prostějov, jehož středisko bylo ve Smržicích.V roce 1891 se někteří zúčastnili II. všesokolského sletu v Praze. Tato organizace byla v roce 1908 rozpuštěna.

Když byla v roce 1906 založena ve Smržicích Tělovýchovná jednota Sokol, hned první rok se do cvičení přihlásilo také 10 mužů z Čelechovic a 1 muž ze Studence, kteří se scházeli pravidelně dvakrát týdně se smržickými cvičenci v Obrově hostinci ve Smržicích. Zúčastňovali se před 1. světovou válkou se smržickou jednotou veřejných cvičení.

Počátkem roku 1911 byl zřízen v Čelechovicích tělocvičný odbor a cukrovar Sokolu zapůjčil sál Na kostivárni. 22. 6. 1913 se konal na dvoře cukrovaru v Čelechovicích první župní slet Sokola okresu Prostějov.

V roce 1914 se uvažovalo o osamostatnění jednoty v Čelechovicích, ale vypuknutí 1. světové války to oddálilo. Až 21. září 1919 byla v Čelechovicích založena odbočka Tělovýchovné jednoty Sokol a v následujícím roce byla přeměněna na samostatnou jednotu pro Čelechovice. Prvním starostou byl zvolen pan Jan Vysloužil, rolník č. 11. Sál ke cvičení propůjčil hostinský pan František Nečas.

Sokol ČelechoviceV dalších letech Sokol vyvíjel bohatou činnost. Každým rokem se uskutečňovala veřejná cvičení, sehrálo se několik divadelních představení, konaly se pěvecké večírky a přednášky, besídky a taneční zábavy. Veřejná vystoupení se dříve konala na různých místech, např. u cukrovarského rybníka, na školním dvoře, na návsi (u dnešní budovy OÚ), za řepníky, na Plavisku. Členové Sokola se zúčastňovali sokolských sletů v Praze.

Po prvním starostovi Janu Vysloužilovi byl v roce 1922 zvolen Augustin Hájíček, přednosta stanice, v roce 1923 Josef Sedláček, v roce 1927 učitel Jan Pospíšil a v roce 1930 Josef Havránek.

V roce 1930 bylo započato se stavbou sokolovny. 24. 3. se začaly kopat základy a 15. 6. 1930 se konalo slavnostní kladení základního kamene, které zahájil starosta jednoty Josef Havránek. Potom za jednotu promluvil František Obranský, župní vzdělavatel Alois Bábek z Prostějova, starosta obce Josef Sedláček a ing. Jan Blahušek, který přečetl pamětní listinu, která byla se sokolskými časopisy, seznamem členů a dárců vložena do pamětního kamene. Následovaly poklepy předních činitelů přítomných spolků a kámen byl zazděn. Slavnost byla ukončena doslovem Josefa Havránka a státní hymnou. V kaštanové aleji cukrovaru byl uspořádán koncert.

26. 12. 1930 zahájil Sokol činnost v nově budované sokolovně slavnostním divadelním představením „Plukovník Švec“.

31. ledna 1931 se konaly v budově sokolovny první šibřinky s rázem „Proč bychom se netěšili“.

8. března 1931 se v sokolovně uskutečnil koncert pěveckého sboru Orlice při příležitosti narozenin prezidenta T. G. Masaryka.

25. dubna 1931 bylo vysázeno letní cvičiště nové sokolovny (stadion) firmou bratrů Vyhlídalových z Kostelce na Hané.

14. června 1931 se konalo slavnostní otevření nové sokolovny s veřejným cvičením za účasti sokolské župy prostějovské. Slavnost se stala velkolepým svátkem celé obce. Po zahajovacích projevech starosty Sokola Josefa Havránka, starosty prostějovské sokolské župy Aloise Bábka a dalších řečníků se uskutečnil tělovýchovný program.

19. června 1931 sehráli členové Sokola divadelní představení v přírodě na Kosíři (Kalábova studánka).

Sokol ČelechoviceSokolovna je tak od té doby až do dneška stánkem pro tělovýchovné i kulturní vyžití občanů. Zásluhou všech členů, zejména členů výborů v čele s předsedy TJ Sokol, byla budova sokolovny udržována, přistavována, opravována a modernizována. Krásně upravené prostory sokolovny se staly chloubou nejen těch, kteří se o to zasloužili, ale i obyvatel obce.

Činnost Sokola se rozvíjela s přestávkou let 1941 – 1945, kdy byla v době nacistické okupace činnost zastavena.

V současnosti uskutečňuje TJ Sokol bohatou činnost. K 31. 12. 2000 měla 325 členů, kteří cvičí v některé z následujících odborů: Sport pro všechny, Orientační běh, Oddíl kopané, Lehkoatletický klub. Jednotlivé složky se scházejí 1 – 2 krát týdně. Cvičení zajišťují cvičitelé a trenéři, kteří tuto činnost dělají ve svém volném čase. Členové Jaroslav Dostál a Miloš Dostál dosáhli řady vynikajících úspěchů v chůzi na mistrovství republiky a Miloš i jako reprezentant ČR. O výborné výsledky se postarali i další členové v různých soutěžích i na republikové úrovni.

Kromě tělovýchovné aktivity je činnost členů zaměřena na udržování budovy a areálu stadionu, pořádání plesů, divadelních představení a oslav.

Sokol se stal významnou a neoddělitelnou součástí života v obci

Předsedou TJ. v Čelechovicích byl Ing. Jiří Kašpar, a v současné době je předsedou p. Ladislav Doseděl. Náčelníkem je pan Vladislav Dostál a náčelnicí Mgr. Milada Dosedělová.

Hasičský sbor ve Studenci a Čelechovicích

Rok 2002 je jubilejním rokem pro oba hasičské sbory. Ve Studenci byl hasičský sbor založen v roce 1897, tedy před 105 lety, a v Čelechovicích roku 1922, tedy před 80 lety.

Ve Studenci byla 1. 1. 1897 usnesením Obecního výboru ve Studenci zřízena četa dobrovolných hasičů. Do čela byl jako četař zvolen bratr Josef Karas. Do funkce četaře byl volen každým rokem až do roku 1902, kdy na valné hromadě dne 27. dubna 1902 byly schváleny nové stanovy a od tohoto data byl hasičský spolek ve Studenci uváděn jako hasičský sbor v čele s náčelníkem. Prvním náčelníkem byl na valné hromadě zvolen br. Josef Karas. Hasiči se postupně vystrojili a vyzbrojili a 19. 5. 1902 zakoupili a vyzkoušeli první hasičskou stříkačku. Tato akce měla slavnostní průběh, účastnili se jí hasičské sbory z okolních obcí a byla zakončena taneční zábavou. Za měsíc, 22. června 1902, se konalo slavnostní svěcení hasičské stříkačky za účasti devíti hasičských sborů.

HasičiRáno toho dne začalo budíčkem, potom byli uvítáni hosté, následoval průvod na mši do Smržic. Po návratu se konal společný oběd, odpoledne se uskutečnil v zahradě u br. Josefa Frýborta koncert a večer taneční zábava.

Z občanů, kteří se nejvíce zasloužili o činnost hasičského sboru ve Studenci, je třeba jmenovat br. Josefa Piskovského, který byl v čele jako náčelník i starosta sboru od roku 1905 nepřetržitě do roku 1935 a potom až do roku 1948 jako starosta hasičského sboru.

V Čelechovicích bylo jednáno o zřízení hasičského sboru hodně dříve, než došlo k jeho založení. První jednání o zřízení hasičského sboru v Čelechovicích se konalo již v roce 1881, ale zřízení bylo odloženo s poukazem na to, že v čelechovickém cukrovaru je vycvičený a zkušený hasičský sbor. O jeho existenci a činnosti svědčí dochované záznamy o požárech v okolí. Například 5. dubna 1862, když hořelo několik domů ve Smržicích, se sjely k požáru čtyři stříkačky – z Prostějova, z Čelechovic, z Olšan a z Čech pod Kosířem. Čelechovická obec úzce spolupracovala s cukrovarským hasičským sborem a v roce 1882 prodala cukrovaru část obecního pozemku na stavbu kolny pro hasičské nářadí (dnes za branou).

V roce 1894 bylo podle záznamů znovu jednáno o zřízení hasičského sboru v Čelechovicích, ale ke zřízení opět nedošlo. Obecní úřad se staral o řádné vybavení nářadím potřebným k hašení požárů. Z roku 1899 pochází záznam o zakoupení 4 háků a několika košů na hašení požáru.

V roce 1908 žádala obec Čelechovice místní cukrovar, aby rozšířil svůj hasičský sbor a přijal do něj čelechovické občany, kteří nebyli zaměstnanci cukrovaru. Cukrovar s tím souhlasil, ale s podmínkou, že obec zaplatí polovinu finančních prostředků za výzbroj a výstroj mužstva. Obec na podmínky nepřistoupila a k realizaci nedošlo.

Velký zájem občanů o založení hasičského sboru v Čelechovicích byl naplněn až v roce 1922. Z iniciativy starosty obce, p. Josefa Sedláčka, se 10. prosince 1922 sešlo kolem šedesáti občanů z Čelechovic a Kaple v hostinci Fr. Nečase. Velkou zásluhu na založení sboru měli bratranci Jan Menšík, kolář a obchodník z čísla 49, a Adolf Coufal, rolník z čísla 7. Prvním náčelníkem Sboru dobrovolných hasičů v Čelechovicích byl zvolen Jan Menšík a starostou Adolf Coufal. Do těchto funkcí byli potom voleni více jak dvě desítky let úspěšné činnosti hasičského sboru.

Hned v roce 1923 byla zakoupena hasičská stříkačka a 2. dubna vyzkoušena u cukrovarského rybníka. 19. srpna roku 1923 došlo k slavnostnímu předání hasičské zbrojnice, kterou pro sbor postavila obec. Toho dne dopoledne proběhlo slavnostní předání starostou obce Josefem Sedláčkem a potom následovalo cvičení členstva. Odpoledne se konala zábava a koncert v zahradě Františka Dostála, rolníka z č. 6. Večer byla slavnost ukončena taneční zábavou.

Po založení samostatných sborů pořádali hasiči ve Studenci a později v Čelechovicích veřejná cvičení, procvičovali svoje členy, aby byli po všech stránkách připraveni k zásahům při případných požárech v obci a v okolí. Jejich zásahy při požárech byly vždy účinné a na dobré úrovni. Hasiči ze Studence se vyznamenali například při požáru čelechovického cukrovaru v roce 1905, kdy byli u požáru několik minut po jeho vzniku jako první a významně se zasloužili o záchranu několika objektů. Kromě toho pořádali společenské zábavy, ve svých stejnokrojích pomáhali při organizování všech významných akcí ve svých obcích a vyprovázeli své členy na jejich poslední cestě.

I v současnosti je činnost obou hasičských sborů velmi úspěšná. Kromě pořádání plesů a podílení se na významných kulturních a společenských akcích v obci také pravidelně zabezpečují v obci sběr kovového šrotu. Především však zaměřuje svoji činnost na nácvik mužstva pro okrsková cvičení a soutěže v požárním sportu, námětová cvičení, udržování techniky, výzbroje a výstroje, osvětovou činnost s mládeží a připravenost účinně pomáhat při požárech. Při okrskových cvičeních a v soutěžích v požárním sportu dosahují výborných umístění. Oba hasičské sbory mohou rozvíjet svoji bohatou činnost v nových hasičských zbrojnicích, které si před lety vybudovaly a které byly v květnu roku 1977 obě slavnostně otevřeny. Pokud je potřeba, vždy se pohotově zúčastní zásahu při likvidaci požáru.

V Čelechovicích (včetně Kaple) je v hasičském sboru organizováno 52 členů. Starostou sboru je br. František Zbořil a velitelem br. Josef Kindler. Ve Studenci je organizováno 24 členů. Starostou je br. Zdeněk Fréhar a velitelem br. Jaroslav Trávníček.

Víceúčelová organizace pro sport a techniku (dříve Svazarm)

Organizace Svazarm v Čelechovicích byla zřízena v roce 1952. Letos je to 50 let od jejího založení. Prvním předsedou byl František Zajíček.

Činnost Svazarmu byla velmi bohatá. Byla zaměřena na výcvik branců, proškolování řidičů motorových vozidel, sportovní střelbu, letecké modelářství, kynologii a radistiku. Velmi úspěšná a populární byla činnost v úseku motorismu. Byly pořádány jízdy zručnosti na Kosíři, školy smyku na ledové ploše a spousta dalších motoristických akcí, které lákaly i diváky a další zájemce.

Víceúčelová organizace pro sport a techniku, jak zní dnešní název, má 37 členů a předsedou je Vladimír Janál.

Sbor pro občanské záležitosti

Sbor pro občanské záležitosti je složka obecního úřadu a je jím přímo financována. Činnost členů sboru v obci má dlouholetou tradici a je zaměřena na blahopřání občanům k jejich životním jubileím a předáváním dárků nejstarším občanům v obci. Pořádají besedy s důchodci s občerstvením, tombolou a hudbou k poslechu i k tanci. Velkou tradici má každoroční vítání nových občánků do života, které sbor pravidelně organizuje jako slavnostní událost pro novorozené děti, jejich rodiče a příbuzné s kulturním programem. Sbor nezapomíná ani na ty občany, kteří nás navždy opustili, a důstojně se s nimi rozloučí.

Český zahrádkářský svaz

Organizace zahrádkářů v Čelechovicích na Hané vzpomíná a oslavuje v roce 2002 40. výročí svého založení. V roce 1962 se dohodlo několik zahrádkářských nadšenců ustanovit v Čelechovicích zahrádkářskou organizaci. Byli to přátelé Bartoloměj Chalupecký, Antonín Vorálek, František Dostál ze Studence, Julie Borková, Vladimír Janál a řada dalších. Prvním předsedou byl František Kýr. Získáním dalších zájemců si organizace vytvořila větší členskou základnu. Rozvíjením činnosti zahrádkáři jednak uspokojovali své osobní zájmy, ale hlavně se podíleli na zlepšování životního prostředí v obci. Jejich činnost byla zaměřena na výsadbu a ošetřování stromků a růží na veřejných prostranstvích a v okolí obce, zřízení a udržování parčíků, pořádání výstav ovoce a zeleniny, odborných přednášek i tanečních zábav.

Každoročně byly pro zahrádkáře organizovány 1 – 2 tematické zájezdy do různých míst naší vlasti. Organizace zajišťovala pro členy i ostatní zájemce nákup a prodej ovocných výpěstků, raných sadbových brambor apod. Výbor organizace věnoval pozornost členům, kteří se dožili významného životního jubilea. Díky působení organizace je ve vesnici řada pěkně upravených zahrad a květinových předzahrádek, přispívajících ke zkrášlení obce a zlepšení životního prostředí. V současnosti zahrádkáři pokračují v uvedené činnosti, dále pomáhají při úpravě okolí sokolovny, ošetřování ovocných stromů v okolí obce a v zahradě MŠ. Na svých schůzích vyhodnocují zasloužilé členy. Jednotlivci se zúčastňují výstav ovoce ve Smržicích a výstavy HORTI KOMPLEX v Olomouci. V jubilejním roce tvoří členskou základnu 92 členů. Předsedou organizace je p. Antonín Provaz a jednatelem p. Jaroslav Mačák.

Čtenářská organizace a knihovna v obci

Čtenářský spolek -- TabloV roce 1873 byl v Čelechovicích založen čtenářský spolek Rostislav, který se v roce 1905 změnil na odbor Národní jednoty. V prosinci 1909 převzala obec od bývalého spolku Rostislav se souhlasem Národní jednoty knihovnu s tím, že ji bude spravovat a poskytovat pro ni potřebné prostory. Od té doby došlo k mnoha organizačním změnám a stěhování knihovny.

V současnosti je knihovna umístěna v nové školní budově a je pravidelně otevřena pro veřejnost. V knihovně je k dispozici 478 svazků a o půjčování knih se stará knihovník pan Václav Krčmář.

Myslivecké sdružení HANÁ

Myslivecké sdružení HANÁV Čelechovicích byl vždy velký zájem o myslivost. Dříve byla honitba pronajímána jednotlivcům a od padesátých let minulého století pouze členům myslivecké společnosti. Pronajímatelé honitby vyvíjejí požadovanou hospodářskou činnost zaměřenou na řádný chov zvěře, ochranu a lov zvěře a vhodné nakládání s ulovenou zvěří. Členové mysliveckého sdružení věnují pozornost zdravotnímu stavu zvěře ve své lokalitě a rozmnožování zvěře a líhnutí mláďat. Starají se o zajištění a uskladnění krmiva, stav a doplňování krmelců, zásypů a slanisk. Pečují o svou střelnici, organizují střelecké soutěže a každým rokem pořádají velmi populární myslivecký ples. Hlavním zájmem členu je ochrana přírody. Předsedou sdružení je p. Stanislav Coufal a ve sdružení je organizováno 16 členů.

Ostatní organizace

V závěru této kapitoly je třeba se zmínit o organizacích, které měly v určitém období velmi aktivní a úspěšnou činnost a dnes již neexistují nebo jejich činnost stagnuje. Většina z nich vznikla v 50. letech minulého století. Byl to Svaz československo-sovětského přátelství, jehož činnost byla většinou formální a dnes již neexistuje. Místní skupina Československého červeného kříže úzce spolupracovala se zdravotním střediskem. Její činnost byla pro obec a hlavně pro občany prospěšná, v době její existence bohatá a úspěšná. Stejně lze hodnotit i činnost organizace, která při svém založení měla název Výbor žen a později Český svaz žen. V současnosti organizace neexistuje, ale její dřívější členky stále napomáhají při zajišťování některých akcí v obci. Další organizací, kterou postihl stejný osud jako ty předešlé, byl Svaz chovatelů drobného zvířectva.

Významné stavby a objekty

Kaple a kříže a památníky

Kaple Obětování Panny MarieKaple Obětování Panny Marie

Uprostřed obce stojí kaple „Obětování Panny Marie“ a kříž, na kterém je letopočet 1776. V archivních materiálech farního úřadu v Kostelci na Hané je uvedeno, že současná kaple pochází z roku 1820, ale původní kaple na tomto místě stála daleko dříve a byla zasvěcena sv. Floriánovi. O tom, že kaple stála již v 18. století, svědčí i to, že v oltářním stole je pod oltářním kamenem přikryta dřevěnou zásuvkou biskupská pečeť a přes ní nalepen již značně chatrný lístek autentiky s ověřujícím nápisem s datem 7. srpna 1782. Na zvonu, zabraném v době 1. světové války 5. 10. 1917 pro válečné účely, byl nápis:
CHELECHOWITZ IN S. MARIAE, JOSEPHI ET FLORIANI SOCRATA GEGOSSEN WOLFGANG SIRWB OLMITZ 1817. 
Česky to znamená: Čelechovice sv. P. Marii, Josefovi a Floriánovi zasvěcen a ulitý u Wolfganga Siruba v Olomouci roku 1817. Na jeho místo byl o velikonočních svátcích roku 1922 zavěšen nový zvon, koupený za peníze vybrané dobrovolnou sbírkou a peníze získané za starý rekvírovaný zvon. I tento zvon byl za 2. světové války zabrán pro válečné účely. V létě roku 1946 byl zavěšen zvon, který pocházel, jak bylo později zjištěno, ze západních Čech (okresu Planá). Byl tam zřejmě také zabrán pro válečné účely, ale za neznámých okolností se dostal po válce až do Čelechovic. Byl prasklý a měl uražené jedno úchytné oko. Pocházel z roku 1653, o čemž svědčí nápis:
SOLI DEO GLORIA GOS MICH LOONHARDT LÓW IN NIRMBERG AD 653 
(Ke slávě samého jediného Boha slil mne Leonhardt Löw v Nirmbergu. Léta Páně 1653). Místo tohoto zvonu byl v roce 1992 zakoupen nový zvon, na kterém je nápis: 1991 ulila rodina Dytrychova. Zvon byl posvěcen v kostele sv. Jakuba v Kostelci na Hané dne 14. června 1992 a nese jméno MARIA. Jeho hmotnost je 63 kg, výška 630 mm, spodní průměr 470 mm. Zvoní od 10. 7. 1992 třikrát denně.

Kaple byla několikrát opravována. Jsou písemné záznamy o tom, že roku 1893 pořídila obec do kapličky stůl a opravila střechu. V roce 1905 byla postavena nová střecha a provedena celková oprava kaple. Poslední generální oprava byla provedena roku 1989. Byla při ní instalována nová krytina z měděného plechu a opraveny omítky. Celkový náklad 49 200,- Kč byl uhrazen za přispění občanů.

KapleNa návsi osady Kaple stojí kaple, zasvěcená sv. Andělům strážným, která pochází z roku 1820 a kříž z roku 1911. Původní kaple ze 17. století byla roku 1788 odsvěcena a rozebrána.

 

 

 

 

 

Kaple Svaté Trojice

Kaple Svaté TrojceNa konci Ruské ulice v Čelechovicích směrem na Studenec stojí pravoslavná kaple „Svaté Trojice“, která byla postavena v době 2. světové války. Základní kámen kaple světil 22. 6. 1941 biskup Gorazd. Kapli si postavili sami příslušníci pravoslavné církve a práci řídil duchovní otec Vsovolod Kolomackij. Kaple byla do konce války postavena a vymalována a v létě roku 1945 vysvěcena. Později byla opravena a dne 2. června 1990 znovu vysvěcena nejmladším biskupem pravoslavné církve u nás, Kryštofem, a dalšími duchovními pravoslavné církve z Olomouce.

V dnešní době je kaple udržovaná a slouží k bohoslužbám.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje

Ve Studenci se začala tamní kaple stavět na místě staré zvonice z 18. století v dubnu roku 1923 a již 5. července téhož roku byla zasvěcena sv. Cyrilu a Metodějovi vikářem Koblihou z Olomouce. Starostou obce byl pan Rudolf Chytil, rolník z č. 3, a hlavní projev tehdy přednesl důstojný pán Vladimír Jindřich Lakomý, člen řádu kapucínského z Olomouce, rodák ze Studence. U kaple stojí kříž z roku 1862.

Kříže, boží muka a sochy

Při cestě na Kosíř u rozcestí ke Kapli a ke Kostelci stojí pískovcový kříž s letopočtem 1765. Ještě starší je socha sv. Jana Nepomuckého ve výklenku zdi čelechovického cukrovaru, která původně stála na místě dnešní brány a později byla přemístěna. Socha s podstavcem je pískovcová, tmavě natřená a pochází z roku 1736. Podle zprávy farního úřadu v Kostelci na Hané tuto sochu věnovali mládenci a panny z Čelechovic roku 1736. Jedná se o dílo nepodepsaného sochaře, nejspíše z Olomouce. Pozoruhodný je letopočetný nápis tesaný do hloubky:

hoC tIbI VIr gIneVs

panDIt pro MVnere

CaetVs

orans perpetVo

ne patIatVr

honor

Součet velkých písmen dává rok 1736 (každá desítka je vyjádřena dvěma V)

Další památkou jsou boží muka, stojící mezi Čelechovicemi a Studencem u silnice ke Smržicím. V Historickém místopisu Moravy a Slezska (Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.) jsou uvedena jako barokní.

Památník Františka Palackého

Památník Františka PalackéhoPamátník Františka Palackého na Kosíři byl postaven v roce 1898 nákladem obce Čelechovice na Hané s nápisem: SLAVME SLAVNĚ SLÁVU SLÁVŮ SLAVNÝCH. U tohoto památníku se zejména v období mezi dvěma světovými válkami vždy 5. července, v předvečer výročí upálení Mistra Jana Husa, konala slavnostní shromáždění několika stovek občanů z širokého okolí. Konaly se průvody s hudbou. Po vyslechnutí projevů představitelů kulturního života z Prostějova následoval kulturní program se zpěvem, recitacemi a hudbou. Tyto slavnosti byly zakončovány vypouštěním raket a zapálením hranice.

Zajímavý byl osud památníku v době nacistické okupace, kdy musel být odstraněn a v místním kamenolomu zničen. Podle vyprávění čelechovické občanky paní Opluštilové byl zásluhou obětavých občanů p. Jana Menšíka a p. Josefa Vysloužila památník převezen do stodoly pana Menšíka (z č. 49), kde byl ukryt do konce války a majitel kamenolomu p. Přikryl vydal potvrzení o zničení památníku. Podle jiné verze se o jeho záchranu zasloužili strojmistr a dělníci z místního cukrovaru a uložili jej v hasičském skladišti. Potud se informace o památníku liší. Po válce dělníci z cukrovaru památník odvezli ke kameníkovi Koutnému do Kostelce na Hané, kde byl restaurován. Dne 27. srpna 1945 byl na původním místě slavnostně odhalen a předán veřejnosti. Slavnost se konala dopoledne u památníku a odpoledne na sokolském stadionu v Čelechovicích. Čistý výtěžek z této akce v hodnotě 30 000,- Kč byl darován obcím Lidice a Ležáky.

Památník obětem I. a II. světové války (dále jen pomník)

V roce 1945 byl ze zástupců všech organizací ustanoven výbor pro postavení pomníku a práce byly zadány firmě Koutný z Kostelce. Slavnostní kladení základního kamene se konalo 9. května 1946. Účinkovaly na něm pěvecké sbory Orlice a Vlastimila.

Akce spojené se slavnostním odhalením pomníku trvaly několik dnů. 4. července roku 1946 se uskutečnil sjezd rodáků. 5. července se konaly ráno u místní kaple bohoslužby a odpoledne šel sokolský průvod přes vesnici na sokolský stadion, kde bylo předvedeno veřejné cvičení. Večer 5. července prošel vesnicí lampiónový průvod a na stadionu byla vzpomínková slavnost při příležitosti výročí upálení Mistra Jana Husa. 6. července dopoledne koncertoval dětský pěvecký sbor a odpoledne za zvuků dechové hudby pochodoval průvod přes vesnici k pomníku. Po vztyčení státní vlajky následovaly projevy a odhalení pomníku. Potom se oslava přenesla na sokolský stadion, kde koncertovaly hudební soubory. Slavnostní den byl ukončen večer karnevalem.

Na památníku jsou uvedena jména obětí I. a II. světové války. Zvláštní pozornost je věnována čelechovickému rodákovi, důstojníku letectva Vilému Konštackému, který padl při operačním letu nad Německem dne 23. června 1941 (na památníku je 22. červen 1941). Vilém Konštacký se narodil 17. 11. 1914. Během II. světové války se dostal do Velké Británie, bojoval na západní frontě a jako příslušník 311. bombardovací československé perutě se zúčastnil náletů na cíle v okupované Evropě, hlavně v Německu. Nevrátil se z náletu na Brémy s letounem Wellington KX-T, T2990. Podle zprávy holandského Červeného kříže letoun havaroval u Nieuwe Niedorp. Z šestičlenné osádky se zachránil jen kapitán letounu. Hrob Viléma Konštackého se podle neověřené zprávy údajně nachází na ústředním hřbitově u Den Helderu v Nizozemí. Příbuzní Viléma Konštackého navštívili v roce 2005 Holansko a jeho hrob v Den Helveru nenalezli. Při dalším pátrání zjistili, že Vilém Konštacký a další čtyři příslušníci osádky letounu leží nevyproštěni v místě havárie u Nieuwe Niedorp.

Památník byl vybudován nákladem 80 000 Kč.

Od jeho odhalení uctívají občané Čelechovic památku objetí obou světových válek vždy při příležitosti významných výročí nebo událostí v obci.

Železniční dráha

Źelezniční dráhaNa počátku roku 1881 podala Rakouská společnost místních drah žádost o povolení výstavby a provozu místní dráhy Olomouc – Čelechovice, která měla spojovat cukrovary v Holici, Hejčíně, Drahanovicích a Čelechovicích a sladovnu v Příkazech se železnicí v Olomouci, což mělo jmenovaným podnikům přinést úspory při přepravě surovin i hotových výrobků. Po získání povolení na jaře roku 1881 bylo započato s předběžnými pracemi. Vedení tratě mezi Slatinicemi a Čelechovicemi mělo dvě varianty. Podle jedné měla trať vést přes Lutín a Olšany do Čelechovic. Občané Lutína a Olšan kladli odpor, a proto byla zvolena trasa přes Třebčín a Kapli, i když tato trasa měla za následek vedení trati až 25 promilovým stoupáním na Kapli a stejně prudkým klesáním do Čelechovic.

Kostelec na Hané podal protokolární žádost o prodloužení dráhy do Kostelce. Žádosti tenkrát nebylo vyhověno. 22. srpna 1881 dostala Rakouská společnost místních drah definitivní koncesi. Byly zahájeny vyměřovací práce a v lednu oceňování pozemků. Koncem března 1882 se začalo se stavbou dráhy nejprve u Náměště na Hané a Drahanovic.

Počátkem prosince 1882 byla již dráha dohotovena a 8. prosince 1882 otevřen neoficiální nákladní provoz. Ještě před zahájením provozu došlo k úmyslnému poškození tratě a k pokusu o vykolejení vlaku mezi Studencem a Čelechovicemi. Neznámí pachatelé vytrhli na železničním mostě u Čelechovic šest pražců, položili je přes koleje a zajistili kamením a pískem. Jedoucí lokomotiva ale tuto překážku odhodila a naštěstí se nic nestalo. 25. února 1883 byl vypraven první zábavní vlak. Do oficiálního zahájení provozu jich jelo několik. 1. června 1883 měla být dráha Olomouc – Čelechovice slavnostně předána veřejnému provozu za účasti ministra obchodu Pina. Ten se ale na tuto slavnost nedostavil, a proto byla dráha uvedena do provozu bez oficiálních oslav.

Po uvedení dráhy do provozu nebyly ukončeny výkupy pozemků. V Senici došlo dokonce k žalobám a snaze odstranit násep a trať.

Od 1. 10. 1883 byl vydán nový jízdní řád, podle kterého jezdily mezi Olomoucí a Čelechovicemi 3 páry vlaků, z nichž jeden jezdil v úseku Drahanovice – Čelechovice jen podle potřeby. Zpočátku bylo jízdné příliš drahé a jízdenky se neprodávaly ve stanicích, ale ve vozech. Až v polovině 80. let došlo k rekonstrukcím budov a zřízení pokladen ve stanicích.

Trať v Čelechovicích končila a pokračovala jen jako vlečka do čelechovického cukrovaru. Ve stanici byla postavena výtopna pro lokomotivy.

1. září 1889 byla dostavěna Moravská západní dráha z Prostějova do Třebovic s odbočkou z Kostelce do Čelechovic. Tento úsek byl nejdříve používán jen pro přepravu řepy. Po zestátnění dráhy 1. ledna 1894 bylo kolejiště v Čelechovicích přestaveno, výtopna zrušena, protože nová byla postavena v Kostelci. Zastávka na Kapli, kde je nejvyšší místo tratě, 285 m. n. m., byla zřízena až v roce 1895 (zděná čekárna je z roku 1929). Kolejiště bylo také rozšířeno o jednu kolej s nákladištěm.

Na začátku provozu byly používány dvounápravové lokomotivy, které dostaly označení 83. Byly to lehké, málo výkonné stroje, které vyhovovaly jen ke zvládnutí počátečních přepravních potřeb.

Pošta a telegraf

Poštovní službu v obci obstarával do roku 1876 čelechovický cukrovar – vždy 1x denně z Prostějova. Po zřízení pošty v Kostelci na Hané (poštmistr p. Koblížek) k ní byly od roku 1876 připojeny i Čelechovice s tím, že bude 2x denně docházet posel na útraty poštovního úřadu. Tuto službu zase obstarával cukrovar.

První telegrafní stanice byla otevřena v roce 1890 na nádraží.

V roce 1894 byl v Čelechovicích zřízen samostatný poštovní a telegrafní úřad. Místnosti propůjčil cukrovar v budově za branou. Prvním poštmistrem byla sl. Janiková a listonošem Ant. Paňák. V roce 1923 byly cukrovarem upraveny nové prostory pro poštovní úřad v budově napravo od brány, kde pošta sídlila do přestěhování do současných prostor vedle školy.

Elektrifikace obce

Cukrovar byl vybaven vlastním elektrickým osvětlením již od roku 1883. V roce 1912 se zástupci čelechovické obce zúčastnili valné hromady v Kostelci na Hané, kde se jednalo o zřízení družstva pro postavení elektrárny pro okolní obce. Přičiněním ředitele městské elektrárny v Prostějově k tomu nedošlo, ale začalo se jednat o zásobování obcí elektřinou z prostějovské elektrárny. K realizaci v té době nedošlo.

V Čelechovicích a na Kapli byla elektrifikace provedena v roce 1924. Na základě dohody obce se Středomoravskou elektrárnou v Přerově byla stavba elektrické sítě zahájena v únoru a práce byly ukončeny 3. května 1924. Večer toho dne se konala v hostinci Fr. Nečase oslava s taneční zábavou, které se zúčastnili občané, zástupci elektrárny a dělníci zaměstnaní při stavbě elektrické sítě. Vše se konalo při elektrickém osvětlení.

Ve Studenci se začalo s výstavbou elektrické sítě 17. dubna 1927 a ukončena byla připojením na hlavní síť 16. června téhož roku.

Obecní rozhlas

V březnu roku 1942 zadala obec zřízení obecního rozhlasu. V listopadu byla postavena síť se čtrnácti reproduktory. Do Vánoc byla dodána rozhlasová stanice Philips, ale bez radiolamp. Rozhlas byl uveden do provozu až 12. dubna 1943, kdy bylo uskutečněno první vysílání. Nejdříve se ozvala znělka „Co ten ptáček jarabáček …“, potom následovaly zprávy, které přednesl ředitel měšťanské školy Robert Spurný, který byl také pověřen správou místního rozhlasu. Po prvních zprávách zazpíval žákovský pěvecký sbor vedený p. učitelem Boh. Šimíčkem.

Koupaliště

Čelechovice měly pěkné koupaliště, které v letních měsících navštěvovali lidé z širokého okolí. Koupaliště bylo vybudováno na obecním pozemku, který měl tvar trojúhelníku a ležel při potoku Kalva. Návrh vypracoval vrchní stavební rada ing. Bohumír Dokulil jako součást celkového projektu, zaměřeného na úpravu toků a odvodnění pozemků od Služína po Smržice. Se stavbou koupaliště se začalo na jaře roku 1929 a v červnu byla stavba ukončena. 14. července byl bazén napuštěn vodou a koupaliště otevřeno. 21. července 1929 bylo předáno svému účelu a začalo pravidelné koupání až do poloviny září. První sezónu navštívilo koupaliště 2 104 platících osob.

V padesátých letech se přestalo koupaliště udržovat a sloužit svému účelu a nakonec místo, kde byl bazén, sprchy, dřevěné budovy, lavičky a prostory pro slunění, zarostlo a zpustlo.

Rozhledna na Kosíři

Dne 19. června 1927 Klub českých turistů z Prostějova slavnostně otevřel na Kosíři rozhlednu. Byla to dřevěná konstrukce 26 m vysoká se 72 schody. Koncem čtyřicátých let minulého století byla zrušena a rozebrána.

Lékařská ordinace v obci

Do roku 1953 hledali občané z Čelechovic, Kaple a Studence lékařské ošetření mimo obec. V roce 1953 byla v Čelechovicích zřízena lékařská ordinace v budově jejímž majitelem byl cukrovar. První lékařská ordinace byla v ulici Pod hrází a prvním lékařem byl MUDr. Došla. Od 1. dubna 1955 nastoupil v Čelechovicích nový lékař MUDr. Jan Kopp a po jeho odchodu ordinovala v Čelechovicích MUDr. Milada Ježková-Studená. V roce 1968 byla zahájena stavba zdravotního střediska naproti sokolovny. V lednu 1970 bylo předáno do užívání, ale slavnostní otevření se konalo až 5. března 1970.

V současnosti pracují ve zdravotním středisku v dobře vybavených ordinacích soukromý praktický lékař MUDr. Petr Sedláček, zubní lékařka MUDr. Danuše Hofschneiderová a dětský lékař MUDr. Stanislav Spurný. Dětský lékař MUDr. Zdeněk Kalčík ordinuje v prostorách sokolovny.

Obecní kronika a kronikáři

Obecní kronika je do dnešního dne tvořena dvěma knihami. První má název Památní kniha obce Čelechovice na Hané a druhá Kronika MNV Čelechovice na Hané. První byla založena v roce 1892 bez pravidelných záznamů. První záznam je zápis o návštěvě Dr. Emila Holuba dne 30. října 1899, který provedl slavný cestovatel vlastní rukou. Další záznam je z roku 1909 a obsahuje informaci o postavení školní budovy. 28. října 1918 je zapsáno „Prohlášení samostatného Československého státu“.

Další zápisy jsou vedeny od roku 1923 zakladatelem obecní kroniky Janem Pospíšilem, učitelem obecné školy v Čelechovicích. První zápisy pojednávají o historii Čelechovic. Podklady čerpal kronikář z dostupných zdrojů. Potom následují záznamy o Čelechovicích, které pro kronikáře z různých archivních materiálů soustředil tehdejší starosta, pan Josef Sedláček. Tyto záznamy obsahují popis obce z roku 1923, poznámky o „geologii“ okolí Čelechovic, květeně a nálezech z doby prehistorické.

Historicky významné jsou „Výpisky ze starých listopisů a obecních protokolů“ od roku 1777 až do roku 1922.

Podrobně jsou v kronice charakterizována válečná léta 1914 – 1918 včetně účasti jednotlivých čelechovických občanů na všech frontách.

Od roku 1923 jsou vedeny pravidelné záznamy o významných událostech v obci až do dnešních dnů. Vynikající úroveň mají zápisy poslední kronikářky paní Adély Mayerové.

 

Přehled obecních kronikářů:

1923 – 1932 Jan Pospíšil učitel, zakladatel kroniky

1933 – 1937 Jakub Hofschneider řídící učitel

1938 – 1960 Robert Spurný ředitel školy

1961 – 1970 Květoslava Hofschneiderová učitelka

1971 – dosud Adéla Mayerová učitelka

 

Jejich práce si zaslouží od nás všech hlubokou úctu a poděkování.

Literatura

Rukopisné a archivní materiály

Památní kniha obce Čelechovice (I. díl kroniky): založena r. 1892, pravidelné záznamy od roku 1923 vedené kronikářem Janem Pospíšilem do roku 1932, další kronikáři Jakub Hofschneider 1933 –37, Robert Spurný 1938 – 1960, Květoslava Hofschneiderová 1961 –68.

Kronika MNV Čelechovice na Hané (II. díl kroniky): Květoslava Hofschneiderová 1968 – 70, Adéla Mayerová 1971 do dnešního dne.

 

Archivní materiály Farního úřadu v Kostelci na Hané

Kronika Obecné školy v Čelechovicích na Hané 1873 – 1939 a 1944 – 1952

Školní kronika 1940 – 1944

Kronika měšťanské školy 1939 – 1985

Protokol místní školní rady v Čelechovicích 1874 – 1934

Kronika SDH Čelechovice na Hané 1983 –1999

Rodinná kronika založená Františkem Sedláčkem 1848 – 2000

 

Státní okresní archiv v Prostějově:

30 Archiv obce Čelechovice na Hané 1740 – 1944 (1947)

- Matrika usedlých 1870

- Poznamenání přípřeže, domovských listů, kontribuce 1850 – 1868

- Povolení zábav 1854 – 1872

- Podací protokol 1851 – 1892

- Stížnosti obce Čelechovice k vrchnosti 1740 – 1742

- Robotní aboliční kontrakt 1793

- Individuální extrakt z tereziánského katastru 1758 – 68

- Kupní smlouvy 1781 – 1863

- Výkupy z poddanských povinností 1851 – 1855

- Obecní záležitosti 1853 – 1927

- Obecní volby 1850 – 1919

- Obecní hospodaření 1849 – 1920

- Záležitosti církevní a školní 1850 – 1871

- Soukromoprávní záležitosti občanů 1848 – 1868

 

525 Národní škola Čelechovice na Hané 1873 – 1953

526 Střední škola Čelechovice na Hané 1939 – 1953

 

Tiskoviny

Bartoš, J., Schulz, J., Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v l. 1848 – 1960, sv. 5. Ostrava 1976

Hosák, L.: Historický místopis střední a severní Moravy. Okres olomoucký a prostějovský. Olomouc 1959

Janoušek, V.: Vlastivěda moravská. Dějiny Prostějova. Prostějovský okres. Brno 1938

Kubačák, A.: Dějiny zemědělství v českých zemích. Praha 1992

Laudin, V., Blatný, P.: 100 let místní dráhy Olomouc – Čelechovice

Loucký, F.: Mnozí nedoletěli. Praha 1989 (1. vyd.)

Peterka, M. a kolektiv autorů: Smržice – příroda – historie. OÚ Smržice 1994

Pilnáček, J.: Staromoravští rodové. Vídeň 1930

Wolny, G.: Die Markgrafschaft Mähren. V. sv. Brno 1839. Z německého originálu přeložil Miloslav Peterka

Hlasy z Hané ročník XXIV, číslo 18 a 20 z roku 1905

 

Souhlas

se sdílením pod licencí GFDL pro wikipedie